Duben 2014

The Story of Umi - 2. kapitola

12. dubna 2014 v 14:48 | Erbanka |  Moje literární tvorba
-- Prnvě neskutečně pardon, za mojí heh "aktivitu" T_T Jsem hrozná vím to, pokusím se to už jen a jen napravit,a protože se mne už pár lidí ptalo a tlačilo na mne, kdy bude další část TSOU, tak jsem se rozhodla, že pokusím blog "obnovit", právě s další částí této povídky ^^ --


"Jo tak dobře." Stoupl si vedne ní, zhluboka se nadechl a čekal co uvidí za nové spolužáky a celou novou třídu.

.....

Přivřel oči, až potom co se ozvalo Tanočino rozjařené "Jsme ve třídě, paní učítelko!" Je otevřel. Očima zprvu bloudit jen tak mezi lavicemi, a hleděl na svoje nové spolužáky, všichni byli zaujatě otočení jejich směrem, bylo to vcelku logické, rozrazit dveře a hlasitě je ohlásit, kdo by se neotočil? Mladá učitelka, právě držela v ruce třídní knihu, stále před třídou, a pravděpodobně ani nezačala hodinu.
"Tano," řekla trochu zaskočeně učitelka "Příště zkus svůj příchod ohlásit klidněji." Řekla ji. Poté se podívala na Yukiatas "Ah..vedáš nám toho nového studenta?" usmála se a došla, až k nim, potřásla si s Yukiatsem rukou "Moc mě těší budu tvoje nová třídní učitelka, Chiaki. Pojď dál a představ se nám." Ustoupila, od dveří aby mohl Yukiatsu v klidu projít, Tano mezitím odběhla do svojí lavice. S každým krokem mu těžklo srdce, nesnášel tohle, nesnášel když je všechno nové, nebyl na to zvyklí a pravděpodobně si asi nikdy nezvykne, očima nenápadně uhýbal na svoje nové spolužáky.Možná se mu to zdálo, možná byl paranoidní, ale neměl z toho dobrý pocit, nejistě se zastavil, před tabulí, měl by se otočit,ale nešlo to, nechtěl se na nikoho z nich podívat Kruci, to to fakt tam prožívám? Napadlo ho jde jen o to se představit třídě. Lehce nadzvedl hlavu, zahlédl Tano, jak se na něj vlídně usmívá, její úsměv, byl jediný důvod, proč se nakonec otočil jinak by to vážně neudělal. Zdálo se mu jak kdyby byla celá tahle třída proti němu, hlasitě a nervózně polkl.
"J-Jmenuju se Yukiatsu Sho." začal nakonec trochu sekaně "Přijel jsem sem z Tokia." odmlčel se, znovu se podíval na Tano To zvládneš , vyčetl z jejích rtů, i přestože neřekla ani slovo. Odhodlal se k tomu mluvit dále.
"Je mi patnáct let, a budu s vámi teď chodit do třídy, můj největší koníček je asi čtení.." Každým slovem si přestával být jistý, roztřásl se mu hlas. Zoufale se pootočil na učitelku. "Mám si jít sednout?" Zeptal se
"Oh," podivila se paní učiteka jako kdyby celý jeho projev nevnímala "Ehe..jistě, že sedni si mezi" pohlédla dozadu, a poté ukázala na jedno ze zadníc lavic "tam" Usmála se na něj. Yukiatsu se šouravým krokem dostal až k svojí lavici, vedle něj byla ta druhá lavice prázdná, i přestože ve třídě byli jinak všechny plné. Tady nikdo nesedí? Pomyslel si, ale nakonec si sedl, odložil si obrovskou tašku, kterou po dobu svého projevu svíral v dlaních. Učení ani nic v ní neměl, nevěděl co má dělat a tak jen seděl, a hleděl před sebe.
"Učitelko," ozval se dívčí strohý hlas "A kde má náš nový student, uniformu?" Yukiatsu natočil hlavu aby viděl do předních lavic, kdo to momentálně mluví, zahlédl dlouhé, rovné bílé vlasy, ale do obličeje oné dívce neviděl.
"Na to bych skoro zapomněla" Došlo učitelce "Děkuji Mui, si skvělá předsedkyně třídy. Yukiatsu, ohledně uniformy" stoupla si lehce na špičky aby na něj viděla "Dostaneš ji hned, po téhle přestávce, počkej prostě ve třídě, a někoho za tebou pošlu, ať Tě vezme na vrátnici koleje, tam ji hned dostaneš, dobře?" Yukiatsu jen přikývl, nechtělo se mu s ní mluvit, nechtělo se mu mluvit s nikým, nechtělo se mu nic, přál by si aby se mohl vrátit do Tokia, celý ten dojem téhle školy, jak kdyby se zdi přibližovali, a každý by chtěl každého podrazit. Zatřásl nesouhlasně hlavou To se mi jenom zdá, prostě nejsem jenom zvyklej na změny, měl bych se soustředit a nemyslet na nesmysly Napomenul sám sebe, a znovu se soustředěně díval dopředu. Měl pocit, jako kdyby se na něj všichni spolužáci dívali, i když byli otočení dopředu, cítil na sobě jejich nenechavé oči, co se to s ním děje? Tohle není normální.
"Děje se něco?" zaslech Tanin šepot. Pohlédl ji překvapeně do očí, byla otočená asi ze třetí lavice, takže ji stova slyšel. S předstíraným úsměvem zavrtěl hlavou, ať si nedělá starosti, Tano chápala, že se mu o tom nechce mluvit a tak se otočila a nechala ho.
"Tak, uděláme si docházku, a vezmeme to od zadních lavic." Dopověděla paní učitelka, sedla si ke katedře jaá je v typických japonských školách a otevřela třídní knihu. Yukiatsu seděl hned v druhé lavici úplně v zadu směrem od dveří na levé straně. Úplně první lavice podle docházky,byla prázdná.
"Yuuta Umi?" Zeptala se učitelka. Yuuta Umi. Tak se jmenuje ta dívka co má sedět o lavici vedle něj. "Jako tradičně není--" Učitelka ani nestihla dopovědět, když to na chodbě začalo divně šramotit.
"Už je.." řekl klidný chlapecký hlas, vedle té bělovlasé dívky. Za chvíli se rozrazili dveře, ve dveřích stále udýchaná, rozcuchaná růžovovlasá dívka, v ruce držela školní tašku, z které ji ještě vypadávala pravítka, tužky a všechno, opírala se jedou rukou o dveře.
"P-Paní učitelko," začala udýchaně "Moc se omlouvám, že jdu pozdě" trošičku se uklonila, kdyby tak učinila úplně, vypadlo by ji z polorozepnuté tašky naprosto všechno "A-Ale zaspala jsem."
Učitelka hleděla na růžovovlásku před ní "Běž si sednout Yuuta, ještě jsem Tě nezapsala."
"D-děkuji mnohokrát." Tentokrát se už uklonila úplně a většiny věci ji vypadla z tašky. Zahanbeně je začala sbírat, a doběhla na místo vedle mě. Sedla si, soustředila se jen na to aby měla dopře připraveno na stole, snažela se nevnímat to zoztuzení z podnícho příchodu. Když si vykládala na lavici věci, spadla ji tužka. Yukiatsovi ji bylo líto, a tak se ohnul pro tužku, aby to nemusela dělat sama, už tak se asi dost ztrapnila. V sahnutí po tužce, se jejich dlaně setkali, Yukiatsu jemně zčervenal a podíval se na ni. Dívala se na něj svýma jasně růžovýma a hlubokýma očima, koumavě mu zírala do těch jeho. Poté se pousmála a zašeptala:
"Ty si ten novej student, že?" Usmála se, a zvedla tužku nakonec sama. Yukiatsu si opět normálně sednul a přikývnul.
"Ráda Tě poznávám, jsem Yuu ~ ." Znovu se pousmála. "Jak se jmenuješ ty?" Podíval se na ni, a co nejvíce v klidu se pokusil odpovědět:
"Yukiatsu Sho." Yuuta se usmála a přivřela oči "Ehe máme stejnou začáteční slabiku, budu Ti říkat Yu a ty mi tak taky říkaj, jo?" Byla to moc milá dívka, konečně někdo kdo se na něj nedíval skrz prsty jen proto, že je nový. Přikývl, Yuuta také poté se otočila a začala se věnovat hodině.
Konečně měl za sebou první hodinu, podíval se na svou obrovskou tašku a vzpomněl si na to, že si má dojít pro uniformu. Učitelka, už odcházela ze třídy, Yukiatsu rychle vstal
"P-Paní učitelko měl jsem.." Křikl za ní, ale už ho nevnímala. Zklamaně sklopil hlavu, podíval se na místo kde sedí Tano, taky tu nebyla, podíval se po třídě, všichni ho probodávaly pohledem, jako kdyby si o něm už teď všichni museli šeptat. Přišel si jak kdyby byl v celé třídě sám, u stěny stály hloučky různých lidí, všichni se na něj dívali a poté si něco sdělovali, cítil se jako kdyby se víc a víc uzavíral sám do sebe, a vzdaloval se od téhle třídy. Co mu zbývá, půjde na chodbu a pokusí se po někom podívat. Vyšel ze dveří třídy, sám pro sebe si oddychl, věděl, že ho celou dobu všichni tam sledovali, dokonce i když odcházel. Rozhlédl se po chodbě, konečně uviděl Tano jak se baví s nějakou hnědovlasou dívku na druhé straně chodby.
"Eh Tano!!" Zvolal přes chodbu a rozběhl se za ní. Tano i její hnědovlasá kamarádka se otočili
"Tano!" křikl znovu. Tano si naštvaně zkousnula ret, a sledovala ho. Konečně byl až u ní, hnědovlasá dívka, měla v očích neskutečně vyděšený pohled, a pomalu ustupovala.
"Tano prosím Tě, potřebuju pomoc zavedla by si mě na kolej, kvůli uniformě." Podíval se na na vystrašenou dívku, nechápal co se děje. Podíval se na Tano, naštvaně na něj hleděla, aniž by to Yukiatsu stačil vnímat, kopla ho, že skončil an zemi.
"Eeek!" Ozvala se hnědovláska "To si neměl dělat." Řekla roztřeseně Yukiatsemu. Yukiatsu pomalu pootevřel oči, podíval se nahoru, do obličeje Tano, stála vypadala neskutečně naštvaně.
"J-Jak si mi to řek, ty parchante?!" Začala vytočeně.
"J-Jak jako jak, t-tvým jménem, co se s tebou děje?!" Dívka na něj naštvaně dupnula, a rozkřičela se přes celou chodbu, že se všechno pozornost strhla k nim.
"Pamatuj si ty debile! Ještě jendou mi takhle řekneš, a-a-a... dam ti něčim přes držku!!" Křičela. Hnědovláska všechno sledovala z dálky.
"Yukiatsu ~ " Ozval se z dálky hlas, podobný tomu Tanoninému. Yukiatsu se opatrně otočil. Šálí ho snad zrak? Má halucinace? Běžela k němu Tano, ale moment, vždyť Tano mu teď vynadala, co se to tu děje?!
"Bože můj." Vydechla zděšeně Tano, běžící jeho směrem "To snad ne." Doběhla až k nim, druhá Tano, dala svou nohu nejistě z Yukiatsova břicha. Hnědovlasá dívk vzadu po odstoupila. První Tano- ta běžící - došla k té druhé, a dívala se ji z očí do očí.
"Zbláznila ses?!" Začala ta před chvíli utíkající chodbou "Mohla si mu něco udělat!"
"Tsche. Tak ať mi tak neřiká, debil!"
"Jak zase?"
"Tak jako tobě, si blbá stejně jak von?!" Sykla, založila ruce na prsou a naštvaně se otočila.
"HEEEEEEJ!!!!" Ozvala se přes celou chodbu, lehce zrzavá dívka s píšťalkou na krku, do které následně fouknula. Yukiatus absolutně nechápal situci, nad tím se hádali dvě naprosté kopie, on ležel na zemi, někdo píská na píšťálku, bože co je tohle za školu?! Dívka s píšťalkou se rychle rozeběhla po celé chodbě, byla sice o hlavu menší jak obě dvě Tano, ale doběhla mezi ně, Yukiatsa na zemi docela ignorovala. Stoupla si mezi obě dvě, odstrčila je od sebe a zakřičela
"Samate, okamžitě se přestaňte hádat!" Hnědovlasá dívka, mezitím došla za Yukiatsem, natáhla k němu ruku.
"Poď zvedni se" Yukiatsu uchopil nejistě její dlaň, a zvedl se, spolu jako ona sledoval momentální situaci.
"Kano, proč si povolila toho kluka na zem?" Začala zrzavá dívka
"Pch, neni to jasný, řek mi stejně jako jí." Naštvaně založila ruce v bok. Zrzavá dívka se otočila na Yukiatsa a s nechápavým pohledem sjela celé jeho tělo, a poté se mu podívala do očí.
"Ty...si...snad...sebevrah?" Řekla po chvíli.
"Bože můj neni," začala ta milejší Tano "On je tady novej, nevěděl to." ujistila svou kopii i zrzavou dívku.
Naštvaná Tano, se trochu uklidnila, snad si přišla i provinile, ale okamžitě opět nahodila svou uraženou tvář.
"T-Tak to je tak jediný co ho vomlouvá, udělá to ještě jednou a prohodim ho voknem!" Řekla a pootočila se na Yukiatsa
"P-Pamatuj si ty debile, já jsem Kano! K! Ne Tano! Ještě jednou mi tak řekneš, a zabiju Tě!" Sykla s předstíraným rozčilením. Yukiatsu přikývl, nic nechápal.
Zrzavá dívka, pískla na píšťalku, zatím co brunetka u něj se usmívala a sledovala situaci, už ji bylo jasné, že se věci uklidnili.
"Pravidlo naší škloly číslo jedna!" Začala hned po písknutí na píšťalku "Nepleť si jednu Samate s tou druhou. Tahle." Řekla a ukázala na usmívající se Tano "Je Tano! Je milá, přátelská, hodná, sice je trochu švihlá, ale to se dá zkousnout, a nosí fialovou sponku na ofině." Ukázala na její sponku.
"Oproti tomu tahle." Ukázala na mračící se Tano "Je Kano! Je poněkud odměřenější než její sestra, vlastně je to její dokonalej protiklad, všechny vlastnosti co má její sestra má taky, akorát přesně opačně."
"Violně přeloženo " začala Tano "blbě se chová, je nepřátelská a je protivná." Kano se naštvaně podívala na Tano, ale nijak to nekomentovala.
"A nosím na ofině bílou sponku, t-tak si to zapamatuj debile!" Sykla a poukázala prstem na sponku ve svých vlasech.
"T-Takže vy jste sestry?" Zeptal se Yukiatsu. Obě sestry Samate naráz přikývly, jedna zamračeně a druhá s úsměvem.
"A vážně si je nepleť, nebo se stane to co teď." Dodala s úsměvem hnědovlasá dívka stojící vedle něj.
Přikývl, a obrátil se na Tano.
"K-Každopádně Tano, prosím Tě, došla by si se mnou pro uniformu?" Zeptal se
"Oh jo ta uniforma" usmála se, ohnula se pro balíček za ní a natáhla k Yukiatsovi ruku i s balíčkem "Tady je ~ Vezmi si ji, už jsem tam došla." Yukiatsu přebral od Tano balíček, chvíli si ho prohlížel.
"D-díky." Maličko se pousmál
"Za málo."Odpověděla Tano.
"Asi bych se taky mohla předtavit co?" pousmála se hnědovláska "Jsem Momo Chiaki, moc mě těší, Yuki, nebude vadit, když Ti tak budu říkat? Ve třídě si se představil jako Yukiatsu, tak jsem si to trochu zkrátila ehe."
"Ne nevadí." Odvětil.
"Dobře, chceš trochu seznámit se třídou?" Yukiatsemu se sevřelo srdce, tím myslí to, že by s nimi měl snad mluvit nebo co?
"N-No, rád bych se o nich něco dozvěděl.."
"Okej, tak pojď se mnou, je přestávka tak si sedneme na lavičku, a já Ti o nich něco povím.." Usmála se, než stačil Yukiatsu cokoliv namítnout, chytla ho za dlaň a rozeběhla se spolu s ním. Yukiatsu sledoval jejich ruce, možná jsem se spletl, na téhle škole je plno milých lidí Pomyslel si. Momo pustila jeho ruku, jeho proud myšlenek se přerušil, rozhlédl se kolem sebe, a to už uviděl Momo sedící na lavičce.
"Přisedni si." Řekla s úsměvem. Yukiatsu si přisedl k ní, stále byl z toho všeho tak nějak nervózní.
"Tak," podívala se na něj "Co by si chtěl vědět?" .. Podíval se na ní, její oči a její úměv ho uklidňoval, je stejně milá jaké Tano.
"Ch-Chěl bych," začal "chtěl bych trochu popsat spolužáky a seznámit s nimi, nebo aspoň s pár, třeba ta bělo-vlasá dívka, předsedkyně třídy, nebo tak něco tuším, že byla.." Momo se ne chviličku zamyslela.
"Myslíš Kitsune, dobře tak Kitsune. Její celé jméno je Kitsune Mui, je to trochu strohá, moc nekomunikativní dívka, ale je strašně chytrá, moc si s ní nepopovídáš, kde může odpoví jen třeba jedno slovně, ale slyšle jsem, že si prý rozumí s Hayatem, mimo to když už jsem u něj. Hayate je kluk, nejchytřejší ze třídy, asi je to můj subjektvní pocit, ale přijde mi dost protivnej a namyšlenej," Nervózně se umásla "Je pravda, že pokud potřbuješ poradit s matikou, fyzikou a nebo vlastně čímkoliv, tak on je ten člověk co by Ti radit měl, ale protože si o sobě myslí jak kdo ví co není, tak Tě musí vždycky nějak shodit, než Ti pomůže." Dopověděla. Yukiatsu vše odsouhlasil, tomuhle klukovi by se měl asi spíše vyhýbat co se dozvěděl z popisu.
"A co ta růžovovlasá co přišla pozdě, Yuut..nějak..někdo.." Řekl
"Yuuta Umi."doplnila ho s úsměvem "Chceš vidět moře?" Řekla a dokonale napodobyla Yuutin hlas "Už ti to někdy řekla? heh, pokud ne, tak Ti to brzo řekne, strašně miluje moje, a břehy tady na vesnici, skoro každý den tam chodí, jen tak, třeba si sednout na kraj útesu. Vím, že je moc milá, ale plno lidí se s ní nebaví, protože.." odmlčela se, a úsměv se ji z tváře vytratil, sklopila pohled dolů.
"Protože?.." Zeptal se Yukiatsu. Momo jako kdyby procitla, rychle zvedle hlavu, a nervózně se zasmála
"Ehe promiň, asi jsem se trochu zamyslela." nervózně se poškrábala ve vlasech "protože většina lidí tady ve vesnici..." úsměv ji opět zmrzl "moře...moc...rádo...nemá.." Klesla hlasem na konci věty. Yukiatsu na ni nechápavě hleděl
"J-Jsi v pohodě?" Zeptal se po chvíli, zakývala hlavou, ale nezvedala ji. Nedalo mu to a prostě se musel zeptat, odhodlaně stiskl ruce v pěst podíval se směrem k Momo.
"Co se tady stalo?" Vzpomněl si na taxikáře, který se choval naprosto stejně, jako kdyby i teď Momo někdo usekl jazyk a nedovoloval ji mluvit.
"J-Jak co se stalo?" Znejistěla a pohlédla mu do očí, snažíc se vypadat sebejistě.
"Už když jsem sem jel, taxikář říkal, že je to tady fajn, nebejt toho že se tady něco st-"
"Ticho!" zakřičela zoufale Momo, dlaně si položila na kolena a začala je nervózně svírat. Tohle pro Yukiatsa nevyadá vůbec dobře. "Nemluv o tom!" křikla znovu stejným tónem." Yukiatsu byl nyní, ještě zmatenější než před tím.
"P-promiň, nechtěl jsem Tě rozhodit nebo tak.." Začal s pokusem situaci zachránit.
"Nemluv o tom nikdy, před nikým jiným, maximálně s Yuutou.." mluvila potichu, ale Yukiatsu ji dokonale slyšel, jako kdyby nevnímal nic jiného jenom Momo.
"D-Dobře." Řekl zmateně, věděl že za chvíli bude znovit, tak se zvedl z lavičky, Momo měla stále zoufale svěšenou hlavu dolů a svírala si kolena, neviděl ji do tváře.
"A-Asi půjdu, m-měla by si taky." Řekl, Momo neodpověděla jen zavrtěla hlavou a zůstala sedět. Yukiatsu se na ni s obavami podíval, a po malých krocích odcházel směrem ke třídě.

Pokračování příště