Únor 2014

The Story of Umi - 1. kapitola

4. února 2014 v 19:33 | Erbanka |  Moje literární tvorba

Už od začátku se mu to nějak nezdálo. Pořádně nevěděl co se děje, kam vlastně jede, a když to přehodnotil nevěděl ani proč. Rodiče mluvili hodně nesmyslně o tom, že musí kamsi odjet, ale bližší informace mu už nebyli schopni podat. Patnáctiletý Yukiatsu teď seděl nervózně na zadní sedačce v taxíku, který s ním zrovna vjížděl do vesnice u západních břehů Japonska kde bude muset strávit následující rok. Stále tahal za uši těžké tašky, kterou měl položenou před sebou, potřeboval alespoň nějakým způsobem ze sebe trochu té nejistoty dostat. Neměl odvahu promluvit na taxikáře, nervózně a hlasitě jednou za čas polkl, mnul si rty a jeho pohled byl upřený ven z okna. Celou vesnici objímal jakýsi zvláštní temný mrak, bylo zatoženo, slunce jen občas prosvitlo mezi nějakou dírou v mraku. Neměl z toho dobrý pocit, sám moc dobře věděl jak špatně si zvyká na nové prostředí, a nyní dokonce jde i o naproto nové město, nové místo kde bude muset bydlet, nový studenti, nová škola..ze všeho tohohle se mu začínala dělat pomalu zle.
"Tak co?" , ozval se po chvíli taxikář, který zřejmě vycítil Yukiatsovu nervozitu "Jak se těšíš?"
"U-Um no.." sám pořádně nevěděl co odpovědět "v-víte jsem z toho trochu nervózní." řekl nakonec upřímně, ačkoliv to trochu moc upřímné nebylo, pravdou bylo, že z toho byl dost nervózní víc než dost.
"To je v pohodě," usmál se taxikář "to tak prostě bejvá, vždycky jsou lidi nervózí když jedou do novýho města, uvidíš, že si zvykneš."
"D-Dobře.." .. chvíli mlčel a sledoval svět za oknem auta, ve vzduchu byla cítit podivně hustá atmosféra, celé tohle město bylo zvláštní.
"Ah-um," začal "omlouvám se, ale mohl byste mi o tomhle městě něco říci?" Zeptal se nakonec, s pohlede upřeným do předu a doufajíc, že se taxikář otočí. Neotočil se jen se trochu usmál, aautem zatočil doprava a dal se do řeči.
"Heh co bych ti povídal, je to tady pěkný, hezá venička, příjemný lidi, každej tady každýho zná lidi se znaj jménem a znaj se dost důvěrně, ne jako ve městě kde jeden druhýho pomalu ani nepozdraví... příjemný prostředí a nahoře je krásnej lesík, jo a taky je tady oblast plná krásnejch malejch dřevěnejch domků, bydlej tam děsně milý lidi..," taxikář si odkašlal "jojo je to tady pěkný, nebejt toho co se tady stalo tak-" najendou jako by mu někdo usekl jazyk, zarazil se a nepokračoval dál. Yukiatsu jen nevěřícně hleděl.
"Ah um.. čeho?" Zeptal se za chvilku odhodlaně. Ale taxikář neodpověděl. najendou se mezi nimi přetrl jaký koliv kontakt. Yukiatsu si s křečovitým úsmevěm znovu uvelebil do sededla a už nevydal ani hlásku. Konečně asi po 10ti minutách taxikář zastavil.
"Tak tady je tvoje nová škola mladej." Řekl a pootočil se k jednomu z okýnek na pravé straně. Yukiatsu udělal to samé. Před sebou viděl docela velkou budovu jakési takové červeno-okrové barvy s mnoha okny a obrovskými dveřmí ke vstupu. Odpásal se a otevřel dveře od taxíku. Muž co ho vezl mu už pomáhal ven se zavazadlem. Dotáhl zavazadlo po chodníku, až k Yukiatsovi a položil ho před něj.
"No tak," řekl a upravil si kšiltovku na hlavě " já už teda zase pojedu, hodně štěstí!" S těmihle slovy vlezl zpět to auta a odjel.
Yukiatsu stál a hleděl na svou novou školu, ve vzudchu byl cítit déšť, co nevidět by mohla začít pršet. Vší silou si hodil svoje obří zavazadlo na rameno a vyšel kupředu. U vstupních dvěří chvíli váhal co bude, jací budou studenti? Učitelé? Výuka? Atmosféra? Kolektiv?.. snad potká někoho milého, doufal. Vzal za jednu za kliku u dveří, hluboce se nadechl, zavřel oči a otevřel. S menším zaskřípáním se dveře otevřeli. Yukiatsovi se poskytl pohled na rozsáhlou chodbu, vedoucí kamsi dozadu, po straně byla jaká-si vrátnic. Podlaha z takového kamene jaký bývá na většině školách na zemi. Udělal první krok v před. Jen tohle pouhé došlápnutí na zem ze začalo rozhlédat celou chodbou. Opět se zhluboka nadechl a normálně postupoval chodbou, nikde nikdo nebyl..Snažil se nevnímat mohutnou ozvěnu, kterou způsobovaly všechny jeho kroky a jen pokračoval dál. U vrátnice si nechvíli odložil zavazadlo aby si trochu oddechl a psychicky se připravil na všechno tady kolem, kdy už si konečně namluvil, že je připravený dal tašku zpět na rameno a šel kupředu. Hned u první odbočky vedly schody kamsi nahoru do patra. Rozhodl se, že schody zatím nechá být a půjde prostě dopředu a uvidí co o potká.
Asi už je po osmé, pomyslel si, neboť kdyby bylo před určitě by na chodbě někdo byl..Sotva ho opustili tyhle myšlenky uviděl stát u zdi trochu vyšší a štíhlejší dívčí postavu s dlouhými rovnými vlasy barvy fialového šeříku. Co můžu dělat? Musím se ji zeptat co se děje a kam jít, jinak bych tady takhle chodil až do přestávky. Po téhle myšlence udělal pár kroků vpřed k té dívce.
"Um p-promiň," řekl nahlas. Dívka se otočila, konečny vlasů ji proletěli kolem boků a za chvíli stála už celá otočená k němu. Měla ostře řezané oči stejné barvy jako vlasy a na sobě pravděpodobně školní uniformu. Yukiatsu se ji zahlědel do obličeje a trochu se lekl, nevypadala příliš přátelsky, mračila se na něj a ruce měla založené na prsou.
"Co chceš?" Sykla
"A n-no vlastně, " začal nervózně Yukiatsu a ucho zavazadla začal mnout v jedné z dlaní "jsem novej student a tak bych.."
"A co má bejt?" skočila mu do řeči, se stále stejným výrazem v obličeji.
"No jestli by si mi tu nemohla trochu ukázat, nevím kde co je." dostal ze sebe.
"Tch!" odcekl a otočila hlavu doprava "já rozhodně nejsem nějká služtička nebo průvodkyně školou, takže ne..hledej někoho jinýho, a mimochodem už by's měl bejt dávno ve třídě copak sis nevšim, že už je po osmý?!" Vyjela po něm a zvýšila hlas, poté se otočila a nasupeně odešla kamsi dál chodbou. Yukiatsu zasmutněl to jsou tady všichni takový? Doufám, že tohle byla jen výjimka. Běhalo mu hlavou a hledíc na všechny strany se snažil najít někoho dalšího kdo by byl trochu ochotnější než slečna se kterou právě měl tu čest. Na téhle chodbě už nikoho neviděl, rozhodl se tedy vyjít do patra. Cestou po schodech se stále ještě rozhlíčel kdo co je, všiml si jen jakýchsi dveří kamsi do sklepa to pro něj rozhodně nebylo momentálně to podstatné. Došel nahoru do dalšího patra. Po stranách všude byli dveře do tříd, vzpomněl si, že má chodit do D-4, rozhlížel se po chodbách, ale nikde žádnou takovou třídu neviděl. Z kapsy kalhot vyštrachal nákres třád co dostal ještě před odjezdem od rodičů, D-4 by měla být v tomhle patře, tak proč tu není?
----- Na jendou jeho myšlenky přerušil jakýsi náraz a on cítil jak padá dolů.
"Au, au.." stěžoval si a držíc se zahlavu, pomalu otevíral oči. Před ním stále zády otočená, stejná dívka jaké předtím, vlasy šeříkové barvy, stejná postava a stejná uniforma.
"Ah... p-promiň, promiň.." začal a už se instiktivně snažil bránit se rukama. Dívka se otočila, úplně stejným způsobem jako předtím, ale tentokrát měla ve tváři naprosto jiný výraz, ustaraný a takový vlídnější.
"Ah můj bože." vykřikla zdrceně " n-nestalo se Ti nic?" Zeptala se a natahovala k Yukiatsovi ruku. Byl dokonale zmatený naprosto nevěděl, která bije, předtím byla taková protivná a najednou je milá? Co je to je zač?
Nejistě se díval na její dlaň a po chvíli ji chytl za ruku aby mu pomohla vstát. Oprášil si kalhoty a pohodil vlasy, které měl spadané v obličeji. Podíval se dívce do obličeje a zpozoroval jak se pomalu začíná červenat a pocukávat rty. Podíval se na jejich spojené ruce a okamžitě ji v afektu ruku pustil.
"Promiň, promiň nechtěl jsem nic..neměl jsem nic v úmyslu." Začal ze sebe vykoktávat. Dívka zavrtěla hlavou a zanedlouho se na něj zase stejně mile usmívala.
"Ehe věřím Ti, neboj nemyslela jsem na nic takového, mimochodem já jsem Tano ty?"
"J-Já jsem Yukiatsu Sho je mi 15 let."
"Hmm," zamyslela se dívka a začala pátrat v paměti "Yukiatsu, Yukiatsi..promiň snad se neurazíš, ale vůbec si Tě ze školy nevybavuju." Usmála se nervózně.
"T-To je v pohodě, jsem nový student přijel jsem dneska." Tano se naklonila a podívala s na Yukiatsovo zavazadlo.
"Ah chápu jsem blbá že mi to nedošlo jak teď vidím tu obří tašku, ehe..a nechtěl by si tady provést, asi to tu neznáš co?" Řekla. Copak se zbláznila? Myslel si Yukiatsu.. Je vážně normální? Nemá rozdvojenou osobnost nebo něco? Nemá výpadky paměti? Ještě předchívli mi vynadala za to, že ji mám za služku.
"E-um no..vlastně chtěl jsem už předtím." Řekl.
"Eh? Předtím? Kdy předtím? " Podivila se. Je tahle holka v pohodě? Pomyslel si.
"No přece předtím, na chodbě dole..," Tano se na něj stál nehápavě dívala "víš co nech to být, každopádně provedla by si mě teda tady..prosím?"
"Jojo jistě, tak dobře, pojď se mnou." Už měla nakročeno jednou nohou.
"Takže," začala z vesele "tohle patro obsahuje všechny třídy co tady na škole najdeš, teda ne úplně všechny ještě 3 třídy jsou v patře nad tímhle, dole je jen normální chodba pro přechod mezi třídami a samozřejmě šatny s vrátnicí jak to bejvá na všech školách, ředitelne je na konci tohohle patra a záchody jsou zase na druhém konci tohohle patra, a pochopitelně i v každym jinym patře, není to tady až tak běžně jako na všech školách, no a potom jsou tady 2 tělocvičny a venku je obíhací kruh..většinou se chodí cvičit ven,a le pokud ne tak se jde do těch dvou tělocvičen jedna je nahoře a druhá dole..teda vlastně - jo ne řekla jsem to dobře, takže JO a ještě jsem zapomněla zmínit jak je to se třídama, no takže jak jsou v tomhle patře tak jsou i tři dole že jo no tak dole jsou vlastně čtyři a ne tři, a nejsem si jistá jestli jich tam náhdou není pět." Yukiatsu byl ještě zmatenější než když jsem přišel, kolik je teda tříd a kde? A kam se chodí cvičit? Kde jsou tělocvičny? Jak to vlastně je?
"A um Tano já bych." Snažil se dostat s ní k řeči
"takže ještě potom s těma třídama je to tak, že se přesouvá na fyziku a matiku do jinejch tříd jasná? No a to jsou přávě ty tři dole, ale někdy i do tý pátý nahoře jo?" Tano se sice ptala "jo?" a "jasná" ale Yukiatsu neměl šanci ani odsouhlasit ani se na nic zeptat, šel teda jen mlčky dál a nechal Tano ať mlvuví co potřebuje.
"No a tak to tady je chápeš?" Zeptala se a na špičce boty se otočila k Yukiatsovi s úsměvem.
"Jo.." řekl bezduše, protože upřímně vážně nic nepochopil a nevěděl co od čeho čekat.
"No a tady je třída D-4 je na konci patra takže je trochu přehlídnutelné, ale já do ni chodím takže v pohodě, kam chodíš ty?" Yukiatsu si oddechl, že aspoň někoho bude ve třídě znát..no znát..bude zhruba vědět o koho jde a aspoň, s tím člověkem bude mít už něco namluveno.
"Já taky do D-4."
"Jo a teď mě napadlo," řekla s pohledem upřeným na strop, ale poté se tézavě podívala na Yukiatsa "kde máš uniformu?"
"A um.." to mu vlastně nedošlo, potkal tu jen jedinou dívku a ta měla uniformu, ale uniforma je na školách v Japonsku běnžá věc nebo ne?! "vlastně..to tak nějak nevím." Dodal
"EHH? Ale to je docela problém, tak snad Ti ji dá potom třídní, a tu tašku tahat do třídy taky neni moc dobrej nápad, no, ale tak co jsme na tohle zvyklí." Řekla a usmála se. Yukiatsu tak nějak nevěděl o čem to vlastně mluví "zvyklí" jak to myslí? Ale to byl momentálně asi nejmenší problém.
"No tak co kdybychom šli do třídy?" Zeptala se s úsměvem a už brala za kliku.
"Jo tak dobře." Stoupl si vedle ni, zhluboka se nadechla a čechal co uvidí za nové spolužáky a za celou novou třídu.

Pokračování příště

Nové povídky - The Story of Umi

3. února 2014 v 19:56 | Erbanka |  Moje literární tvorba

Název Anglicky: The Story of Umi
Název Česky: Příběh o moři (aby bylo jasno "Umi" je japonsky moře, a "sea" mi znělo blbě.. .___. potom to stejně má hlubší důvod^^)
Žánry: Horror, Thriller, Psychologický, Drama, Školní život, detektivka, pocity úzkosti
Odhadovaný počet povídek: - 13 ? Možná víc ^^

Děj:
Mladý student Yukiatsu Sho do teď žil poměrně normálním životem v jedné z částí hlavního města Japonska, bohužel pro něj se, ale věci poněkud změnili a on je nucen odjet na venkov do jaké-si zapadlé vesničky. Už když do vesničky vjíždí nějak se mu to nepozdává, proto se obrátí na taxikáře s tím jestli by nebyl tak laskav a neřekl by mu něco více o místě kam právě jedě, taxikář začne normálně mluvit, ale u jedné informace se zarazí a dále nepokračuje. Teď ještě více zmatený Yukiatsu nakonec vystoupí u školy kam bude nyní chodit..celé se mu to nějak přestává líbit, ale snaží si nalhávat, že je to jen jeho dojem, to ovšem ještě netuší co všechno v téhle vesničce zažije.