Květen 2013

Školní beseda v televizi spolu s Erbankou :3

31. května 2013 v 20:16 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
Ve středu jsme měli ve škole besedu s izraelským spisovatelem Uri Orlevem. V ČR byl pouze 2 dny a nevštívil jen naší školu. Když jsme si koupili knihy s kamarády jsme si sedli na žíněnky a čekali co bdue dál, a co se nestalo příšel za námi redaktor a měl na nás otázky, takže jsme v televizi :3

Čas: 45:28


Áďo-El Názory 2. díl (Disney továrna na hvězdičky

31. května 2013 v 15:54 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
2. Díl našich názorů :) Dále plánujeme video, kde se vám každá tak nějak v rychlosti řpedstavíme..další názory očekávejte tak za..6 dnů..počítejte si týden :)


Áďo-El - Názory 1. Díl (Dnešní generace)

30. května 2013 v 18:50 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
Už dlouho chceme s kamarádkou natočit nějaká videa, popravdě, už i dlouho natáčíme, ale nějak nám nepřišli vhodná ke zveřejnění. Jenže dneska jsme dostali takový pěkný nápad, co natočit zkrátka a dobře video "Názor" a budeme to tak dělat i na dále, pokusíme se ččasto natáčet naše názory na určité věci. Postupem času se samozřejmě pokusíme zlepšit, takže naše videa, už třeba budou i na úplně jiné úrovni, ale konec konců "přesk překážky ke hvězdám" takže zkrátka a dobře, možná naše první videa nebudou tak dobrá, ale uvidíme jak to dopadne, třeba se nám skutečně pdaří prorazit!
Každopádně to nezdáme! A docela by mě zajímal váš názor na naše videa, proto se prosím vyjádřete do komentáře :)


Kresba - Taiga Aisaka

26. května 2013 v 19:59 | Erbanka |  Kreslím
..Ach bože, jak já ji miluju :3 Nemohla jsem si odpustit nenakreslit si ji, kdyby to ten skenr tak nenatahoval, ale na předělávání nastavení, jsem skuetčně moc líná to se přiznám^^" No nic doufám, že se vám bude líbit :)

Spokojeost: 100% ^^
Pomůcky: Tužka 2-B, mikrofix černý, guma
Doba trvání: 25 - 30 minut :3

Povídka - The Forest

26. května 2013 v 13:27 | Erbanka |  Moje literární tvorba

"Že já do toho šla," povzdechla jsem si uprostřed temného lesa, větve všech stromů se skláněli přímo ke mě, jako kdyby to byli seschlé ruce, snažící se dostat mě tam kam potřebují.
Rozhlédla jsem se po okolí, tráva mi šustila pod nohama. V ruce jsem svírala baterku a rozhlížela se všude okolo, posvítila jsem na nebe. Nebe - to byla ta jediná věc, která mě v momentální době dokázala vytrhnout z reality.
"Kde sakra můžou bejt?" Ptala jsem se sama sebe. V uších jsem slyšela svoje vlastní bušící srdce, klepali se mi kolena a třásli se mi ruce. Divila jsem se, že tu baterku ještě udržím. Je to odporný pocit, když to jediné co můžete vidět, je ta část na kterou svítíte baterkou a jakmile posvítíte někam jinam, už pomlau ztrácíte domnění, že vůbec jste. Nevíte kde je co, a jakmile na to posvítíte zmizí všechno okolo.
Já jsem si sama svítila pod nohy a dívala se jen do země, před sebou bych stejně uviděla jen stovky suchých stromů. Pohled na trávu pohupující se v chladném větru také sice nebyl nejlepší , ale lepší než vidět to co je přede mnou -les. Opatrně jsem našlapovala, a vnímala každý zvuk a hlásek co se dostal, až k mým uším.
Mám běžet, mám stát, mám se smát, nebo mám brečet? Co mám dělat? Co zmůžu, nevím kde jsem a kam se poděl zbytek, už nevím vůbec, nějak jsem se od ních odtrhla nebo co, neumím si to, ale představit jak se to mohlo tak rychle zeběhnout.
S myšlenkami na to kde jsem a co budu dělat, jsem postupovala dál.
"ÁÁÁÁ!" ozval se pisklavý hlas ze zadu. Rychle sjems e otočila, nic jsem neviděla, porušila jsem úhel svítící baterky, a posítila za sebe. Se strachem v očích jsem sledovala temný les. Baterku jsem ještě více sevřela, pomalými ktroky jsem šla dozadu. Náhle jsem uctítila vítr ve vlasech. Zakopla jsem a padala dolů. Dopadla jsem přímo do trávy a byla jsem ještě ráda, že tak jenomže se stalo něco horšího. Rychle jsem začala chmatat na zem, stalo se to co jsem nechtěla, upustila jsem baterku nic jsem neviděla, teď, už jsem vůbec nevěděla kde jsem. Snad bych se i rozbrečela, ale řekla jsem si, že to musím vydržet.
"Ta baterka tu přece někde musí být." Říkala jsem a chmtala na zem, suchá trává praskala pod nohama, listy, které zbyli na málo, kterém stromu šuměli. Vítr byl ledový a vlezlý, řekla bych, že byla mlha, ale nic jsem neviděla.
Pomalu jsem se zvedala a sáhla si na koleno. Cítila jsem, že i teče krev z kolena. Vyděsila jsem se a ruku, kterou jsem měla od krve jsem si zvedla do úrovně hlavy, samozřejmě jsem nic neviděla.
Měsíc byl za mraky, takže ani ten mi nepomohl s rozeznáváním cesty.
Vydala jsem se tedy dál do tmy, nevěděla jsem kam jdu. Jen podle terénu jenž jsem ucítila na nohách, jsem byla schopna říct, jestli jsem na trávě nebo na betonu nebo v hlíně a nebo tak podobně.
Šla jsem s myšlenkami, že se odtud už nedostanu. Byli dvě mžonosti.
Za prvé sednout si a čekat než se rozjasní, a pak se pokusit najít cestu ven Za druhé, je to sice nemožné, ale pokusit se odtud vyhrabat i v téhle tmě.
Moje myšlenky vyrazily z hlavy jakési vzlyky z dálky. Nastrašila jsem uši, slyšela jsem kroky, trává praskala někdo se ke ěm blížil.
Co mám dělat? C-c-o mám dělat? Opakovala jsem si v hlavě, asi se zblázním strachy co mám dělat. Chtěla jsem se rozběhnout, ale nevěděla bych kam.
Ty vzlyky zesilovaly a kroky nabraly na intenzitě, slyšela jsem, že už je ta dotyčná osoboa skoro u mě.
V dálce jsem viděla světlo z baterky. Ten člověk má baterku? Pomyslela jsem si. Světlo z baterky té osoby trochu usvětlovalo i stromy okolo, nakonec ta osoba přišla téměř ke mě a já ji poznala.
Byla to Emma, jedna z těch co hledám. Chtěla jsem k ní příběhnout, už jsem se chystala, že vyrazím, ale najednou jsem zalechla hrozný křik, mrkla jsem, jakmile jsem znovu toevřela oči Ema už byla pryč!
Zmítala mnou hrůza, chtělo se mi zvracet, byla jsem nervózní co mám sakra dělat? To v chatce jsme si všechyn ještě myslely jaká to bude zábava, a dělaly jsme si z toho všeho sradnu, a nakonec to dopadlo tak, že všechny jsme od sebe kdo ví jak daleko a kdo ví kde. Ale teď není čas vracet se k minulosti, teď jde o to přežít. Jsem tu sama za sebe. Podívala jsem se nahoru na nebe, byla taková tma, že jsem pomalu ani nerozeznala jestli se dívám na oblohu nebo do země. Zatočila se mi hlava. Není čas myslet, musím běže, ano musím běžet. Nevím jak mi to přišlo na mozek, ale zkrátka jsem zavřela oči a rozebhěla se směrme do lesa. Slyšela jsem trávu pod mýma nohama, ledový vítr mi obmotával celé tělo. Naskočila mi husí kůže, kdo ví jestli ze strachu nebo z chladu, myslím, že se na tom podílelo konec konců oboje. Nevěděla jsem kam běžím, a ani proč, bylo jendo jestli mám zavřené oči nebo otevřené efekt byl konec konců stejný, nic jsem neviděla.
Moje tělo začínalo být slabší, zastavila jsem se. Zapřela se rukama do kolen a oddechovala. Neměla jsem tušení co je okolo mě, na nic jsem totiž neviděla. Chytila jsem ze za hlavu, mysela jsems i pročisti mysl. Pomalými kroky jsem začal směřovat dopředu. Najednou mi pod něčím podklouzla noha, sáhla jsem na to. Byla to baterka.
P-Počkat baterka? Napadlo mě,
"Takže taky jsem tu baterku ztratila, když jsem běžela dopředu jaktože jsem tady?" Uvažovala jsem nahlas, začínala jsem být paranoidní.
"To je to tady do kolečka? Dá se odtud vůbec dostat?" Říkala jsem si a prohlížela si všechno všude okolo.
"J-Já..J-Já já já se ZBLÁÁZNIM!" Vzkřikla jsem a podívala s nahoru do nebe. Podlomila se mi kolena, a já padla bezvládně na zem. Chytila jsem se za hlavu, měla jsem hrůzu v očích.
"Co mám dělat? Co mám dělat? CO mám dělat? Co mám dělat?" Opakovala jsem šeptem pořád dokola, a u toho nevěřícně třála hlavou ze strany na stronu. S lýtek mi začala tíct krev, dopadla jsem do něčeho skutečně ostrého a tvrdého, ale bylo mi to jedno.
Baterka se válela přímo vedle mě, ale já ji nepoužívala. Zadívala jsem se do temnoty, myslela jsems i, že se z toho zblázním, nic jsem neviděla, nevím kde jsem, proč když jsem běžela jsem nat om stejném místě? Co se to tu sakra děje?" Běhalo mi po hlavě.
"Vedoucí," řekla jsem a spustili se mi slzy z očí, kolísavě jsem se zvedla ze země a zadívala se vpřed, najednou jako bych všechnov věděla.
"Vedoucí o všem věděli a přesto nás sem poslali oni za to můžou." Opakovala jsem a ústa se mi stáčela k úsměvu, cítila jsem, že se mnou něc zmítá, cítila jsem že tohle, už nejsem já.
Rozeběhla jsem se v před, bylo mi jendo že mě větve šlehají do obličeje, že mi teče krev po celé tváři. Teď mi šlo jen o to, vyzrát nad vedoucími, kteří tohle všechno zařídili, musela jsem je dostat. Doběhla jsem na malou mítinu a zahlédla kámen. Vzala jsem ho do ruky.
"Mě nedostanou.." Opakovala jsem stále dokola s úsměvem an rtech. Kámen jsem si nadzedla nad hlavu a pustila ho z výšky. Praštila jsem se ním do temene hlavy všude mi tekhla krev. Začala jsem se pomalu hrotit na zem.
"Mě nedostanou, teď, když jsem se zabila sama, už mě nemůžou dostat." Zašeptala jsem, kydž už jsem ležela na zemi. Poslední co jsem viděla byli jakési boty blížící se ke mě, zaslechla jsem hlas vedoucích.
"Už jen ona, ale počkat oc ji to teče z hlavy."
"Krev.."
Tu poslední větu si budu pamatovat na doživotí: "Tak tady nás nekdo už předběhl."

Jednorázovka - The Forest - Obal

26. května 2013 v 12:19 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Rozhodla jsem se napsat jednu jednorázovku, The Forest, hororová povídka, očeávejte ji tu nějak dnes odpoledne :3
Podle toho jak se povídka chytna uvidím jestli náhodou nenapíšu i pokračování, protože mám dneska krásnou hororovou náladu ^^


Moje úvodní fotka

25. května 2013 v 23:22 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
Tak tohle teď zdobí mou "úvodku" na FB :3


Kresba - Yuki Nagato

24. května 2013 v 18:53 | Erbanka |  Kreslím
Ahoj. Tak nějak mě opustila éra Tsundere a yandere a vrhla jsem se na dandere. Nevím, ale najednou se mi ten jejich "druh" - řekněme - hrozně zalíbil, prostě mi přidjou strašně roztomilé a celkově všechno *w* No nic..každopádne moje oblíbená je Yuki Nagato, už dlouho jsem ji ěmla v plánu nakreslit, a dneska jsem se k tomu konečně dostala :)
Ach bože, an živo je vážně nádherná, ale skenr prostě není originál! >.<

Spokojenost: 95% (na živo je fakt krásná..)
Pomůcky: Tužka 2-B, mikrofix černý, guma
Doba kreslení: 30 minut cca :)

1. Díl 1. Mangy - Tanako (watashi)

22. května 2013 v 22:22 | Erbanka |  Moje 1. Manga - Tanako (Watashi)
Tak jsem se k tomu konečně dostala, nakreslila jsem svoji první mangu. Není dokonalá to je jasné, ale mám z toho super pocit, že mám první kapitolu za sebou, a skutečně vytrvám a tuhle mangu dokreslím i kdyby čer na koze jezdil! :D

Děj: Tanako, nastupuje na akademii pro jedinečné talenty. Zde se setká s jedním ze svých největších vzrů zpěvačkou Yuri. Tanako si užívá život pod hvězdami se spoustou kamarádů, ale brzo zjistí, že kamarádi nejsou tak úplní kamarádi, stávají se z nich lidi, kteří jsou schopni všeho, jde o showbyznys! kdo se nakonec udrží jako poslední?




Téma Týdne - Miloš Zeman

21. května 2013 v 19:10 | Erbanka |  Téma týdne
Tak tohle téma mi vyrazilo dech. Vážně málem jsem se zbláznila smíchy, při představě, že právě teď píše články skoro každý bloger s jiným názorem, a stím, že se Ti blogeři mezi sebou budou hádat a vůbec při představě toho, že se má psát o Miloši Zemanovi. Je to takové neobvyklé téma, docela mě zajímá jak pro tento týden dopadne Focení na Téma týdne, protože si vážně neumím představit, co by se tam blogeři pokoušeli vykouzlit, jelikož si myslím že nikdo se nepožene na Pražský hrad (mimo to by se tam ani nedostalo) nebo kdo ví kam, popravdě nevím kde se teď Pan Prezident nachází, aby si ho vyfotil.

Tak a teď, už k mému názoru na něj.
Když jsme se začala trochu více zajímat, o prezidentské volby a celkově všechno okolo toho, začala jsem i sledovat debaty, abych si tak nějak udělala představu u tom kdo budu reprezentovat náš stát. Mezi všemi se mi nejvíce zalíbil Miloš Zeman, přišel mi tamový pohotový vtipný a poměrně i výstižný. Mezitěmi haluzemi co se tam nacházeli tak byl vážně asi nejlepší (alespoň pro mne) Tak jsem se rozhodla, že ho budu tak trochu propagovat. Když jsme měli ve škole na občanské výchově představit jednoho perzidentského kandidáte, protože pro učitelé občanky to bylo pozdvižení, že je přímá volba prezidenta - doslova jsem se rvala o to abych ukořistila Miloše a nakonec se mi to povedlo. Při představování jsem nešetřila superlativy, dobře možná jsem to trochu přeháněla, ale chtěla jsem aby všichni věděli co si myslím, a nezajímalo, že mě polovině třídy Miloš Zeman vadil, já jsem ho viděla tak jak jsem ho viděla, takže názor okolí mi byl v celku u zadních částí těla.
V den kdy se měl kandidát konečně zvolit, seděla jsem od rána u televize, a koukala na ČT 24, protože jsem byla nedočková výsledku. Kdy už konečně přišla chvíle, kdy se skutečně mělo rozhodnout, s celou rodinou (což jsou také Zemanovci) jsme sledovali počet %, který přibýval nebo ubýval u obou dvou posledních hlavních kandidátů.
A když bylo už jasné, že 100% vyhrál Miloš Zeman, skákala jsem radostí do vzudchu. I jeho vstupní projev se mi velice líbil.
Celkově politika samotná mě vlastně nikdy moc nelákala, protože vím, že ta všichni kradou (téměř všichni) a většina z nich je úplně vymetených, je téměř až k pláči co to máme v čele státu, ale nedá se svítit. Jenomže Miloš Zeman mi přišel jako takový ten typ, který je schopný to tam trochu pofackovat, aspoň doufám, že takový je.
V době, kdy už byl Miloš Prezidentem:
Vlastně nějak jsem to přestala sledovat. Jenom mi vadilo, že internet byl naprosto plný všech těch videí o tom, kde je Miloš Zemna zabrozavaný vlastně jenom špatně, popravdě jsem ještě neviděla video, kde by byl nějak - nechci říct vychvalován - , ale zkrátka kde by o něm někdo řekl něco dobrého.
Většina lidí, se prostě drží toho co jim říkali rodiče a nemají vlastní názor (alespoň v mém věku zcela určitě) Mám pocit, že lidé by se na Miloše Zemana měli dívat trochu rozsáhleji, ne jenom v jednotém pohledu, že je to snad ani radši nebudu psát co.
Takže chyba je určitě i v něm, ale i v lidech, kteří nejsou schopni věnovat mu i jiný pohled (nechci říkat, že to tak dělají všichni)

(Vyjádřete se prosím do komentáře, k tomuto tématu a k mému pohledu na toto téma :) )