Únor 2013

Školní PSYCHO(ložka) - Část IV.

25. února 2013 v 20:32 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Ahoj^^ Oproti minulu, když jsem psala ŠP tak dneska mám dobrou náladu, doufám, že to ale neubere na kvalitě povídek, takže už dost řečí užijte si to...

PRO PŘEČTENÍ POVÍDKY *KLIK NA CELÝ ČLÁNEK*

Báseň - Pocity po rozchodě

21. února 2013 v 22:26 | Erbanka |  Moje literární tvorba
...Je to už dýl jak tejden co jsem se se svým klukem rozešla, ale ten dojem že mi lhal do očí, řekl o mě že jsem kráva, která vždycky má co chce tu pořád je. A dneska jsem to ze sebe nějak musela vyfentilovat, a psaní je nejlepší možnost :)

POD PEREXEM/ CELÝ ČLÁNEK

Školní PSYCHO(ložka) - Část III.

19. února 2013 v 20:49 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Momentálně jsem tak nas*aná, že mi nepomůže nic jinýho než psaní..
POD PEREXEM

Colorizování Anime girl!

18. února 2013 v 12:25 | Erbanka |  Moje pokusy o grafiku ;)
Tak jsem zase dostala chuť colorizovat, a vyplatilo se. Tohle colorka je snad zatím nejlepší jakou jsem kdy udělala..posuďte sami..

Školní PSYCHO(ložka) - Část II.

15. února 2013 v 20:52 | Erbanka |  Moje literární tvorba

..rozhodla jsem se že bych měla vypadnout, ale tu jsem zaslechla jak se otevírají dveře..cvak! Rozběhla jsem se co jen to šlo, právě mi jde o život..to bylo jediné co mi běhalo hlavou..

...............

Běžela jsem tak nejrychleji jak jsem zvládla, po celém tom tichém prostoru se ozývalo klápání mých školních bot. Jak jsem se bála, ani jsem nevnímala kam vlastně dávám nohy, při každé mezeře emzi schody jsem zaklopýtala a trvdě dopadla na kolena přímo na kamené schody, neměla jsem, ale čast zaobírat se takovou drobností jako je bolest, nemohla jsem se otáčet. Nakonec jsem se udýchaná schovala za zábradlí schodů. Okem jsem prokukovala dolů co se asi děje, nevím jestli se mi to zdálo nebo ne, ale mám pocit, že jsem tam viděla nějakého muže držícího nůž v ruce, ten nůž se blýskal jako stříbrný meč ve svitu půlnoční luny. Moje zornička byla celá rozřesená, nevěděla jsem kam se dřív podívat, nevěděla jsem se zda se mám vůbec pokusit pohnout. Hruď se mi zvedala tak rychle jak ještě nikdy, svoji půvdní rychlost při běhu - vyloženě a doslova - o život jsem toho na sebe vynaložila víc, než jsem dokázala unést. Opatrně jsem pohnula hlavou nahoru, viděla jsem svůj cíl..školní chodbu o patro výš..možná..možná, už mi nic nehrozilo, ale já si nebyla ničím jistá. Opatrně jsem začala nadzvedávat celé svoje tělo z podlahy, pohybovala jsem se jako ve spomaleném filmu.
"Co to děláš proboha?" Ozval se najednou dívčí hlas, byl atkové rázného tónu. Zahlédla jsem před sebou dívku s hnědými, dlouhými culíky podél ramen, dívala se na mě tak..řekla bych dokonce až vražedně. Lekla jsem se a jen zmateně zpomaleně mrkala..Moje dlouhé řasy mi bránily ve výhledu na tu neznámou co ke mě promluvila.
"Si v pohodě?" Zeptal se mě znova, a nevěřícně natočila hlavu k levému rameni.
"J-Já..?" Zeptala jsem se vyděšeně, hlas se mi třásl, v každé slabice měnil tón.
"Kdo jinej?" Opáčila a zvedla oči v sloup.
"N-no jo vlastně.." Odpověděla jsem zamteně, stála jsem byla ze všeho toho co se událo dost mimo.
"Poď prosim Tě." vybídla mě a natáhla ke mě ruku. Váhala jsem zda mám svou ruku spojit s tou její, ne že by mi byla nesympatická, ale byla ještě zvlástnější než tamty 2 předtím.
"Dík.." podpověděla jsem nakonec a chytla se její ruky. Ucítila jsem nskutečný stisk a než jsem se nadála už jsem stála na nohou.
"Proboha kde si to byla?" Zeptala se mě a mezitím mi oprašovala oblečení..
"N-no dole..spadla mi tam taška.." Odpověděla jsem váhavě. Následkem, čehož jsem praštila hlavou o stěnu "Do háje..do háje ta taška je furt dole.." Zvedla jsem hlavu stěna byla neskutečně zvláštní. Přejela jsem po jedné části rukou a ucítila jsem jako by..řekla bych tajné dveře. Překvapením jsem vytřeštila oči..co to? Tajné dveře.
"Co vohmátáváš tu zeď?" Slyšela jsem za sebou..
"No..to je jedno." Odpověděla jsem.
"Nechtěla si si jít pro tu tašku?"
"Jo vlastně chtěla.."
"A kde je?"
"Dole." Řekla jsem a přistoupila blíž ke schodům, rukou jsem ukázala kde by zhruba mohla ležet..
"Tam dole?" Zeptala se mě ta dívka.
"Hm."
"Tam dole? To si děláš srandu..jak se tam dostala?" Zeptala se s neskutečně překvapeným hlasem. Instiktivně jsem kráčela pomalými kroky dozadu, jelikož ona šla oproti mě, bylo to jako by mě chtěla zahnat do kouta, a musím uznat, že se jí to bohužel dařilo. Co ji proboha tak překvapilo na tom, že ta taška zapadla dolů..
"No a?" Zeptala jsem se nakonec a pokusila se přebrat to dominantní místo vprostřed tohohle dialogu.
"No a? Jak se můžeš tak blbě ptát, za prvé tam dolu nikdy nechoď toť věc první, a za druhý to si jí tam vodnesla nebo jako co?" Zeptala se mě tak neuvěřitelně vyděšeným a nevěřícným hlasem.
"Kriste probodla mezi mezerou ve schodech..co je na tom?" Odpověděla jsem s pokusem vyznít lépe než ona.
"Tak se koukej..," řekla a něco vzala zpoza rohu schodů, pomalu jsem se vzdalovala, nevěděla jsem co proti mě vytasí. "Čuč." Řekla a ukázala mi svoji školní tašku, byla úplně stejná jako ta moje - vždyť to přece byla součást školní uniformy.
"No a? Taška..,"
"Koukej," Řekla došla blíž ke schodům, svoji tašku nadzvedla nad hlavu jak kdyby to byla sekera, kterou se právě chystala zasadit poslední úder. Taška ji najednou začala proklouzávat mezi prsty, co to dělá? Ona snad chce aby tam ta taška spadla taky? Nebo..Když jsem viděla jak se taška pomalu chystala propadnout, pokusila jsem se ji chytit mezi prsty, ale mezi konečky mi proklouzla jako zrnka písku.
BUCH Ozvalo se dopadnutí, podívala jsem co se dějte, taška zůstala ležet na zábradlí.
"Ta taška tim nemůže propadnout vidíš ne?" Poukázala rukou
"Jo..no tak třeba jsem ji měla míň plnou." Odpověděla jsem se, s pokusem vyhrát tenhle "slovní souboj"
"To nejde..tahle škola je drsná a musíš sem nosit přesně to co máš mít na rozvrhu dokonce i krabičky na jídlo jsou tady stejný." Odpověděla povýšeně.
Stály jsme tam..mezi námi byla mezera asi jen 1 metr, ale já jsem měla pocit jak, když je to propast neuvěřitelnch rozměrů, ve které se ukrývají ty nejstrašidelnější příšery..ta dívka..byla zvláštní. Ale mou pozornost uputala něco jiného. moje oči rychle směrovaly k té tašce, něco se v ní blýskalo. Viděla jsem rukojeť, černou rukojeť..a stopy té nejvzácnější tekutiny, jež může člověk mít krve. Moje oční panenky se panicky stáhly do velikosti mince..
"Na-Na co čumíš?" Slyšela jsem za sebou zvýšeným hlase, ta dívka už chmatala po svojí tašce a pevně jí svírala v rukou jako novorozeně, kterému nesmí nikdo ublížit. Viděla jsem ji jak tu blištivou věc, nenápadně zastrkává hloubějc do tašky. Rychle se otočila a začala odcházet, celým prostorem byly slyšet její kroky..
"Co-CO si to měla v tý tašce?" Vyjela jsem po ní tak panickým hlasem "Hej slyšíš!" Neotáčela se šla pořád dál "Slyšíš Sakra..?"
"DI DO HAJZLU!" Otočila a zařvala na mě..měla tak pdychopatický výraz, pusu otevřenou do kořán, pod očima vrásky a měl rozšířené zorničky. "KAŽDEJ SAKRA MŮŽE MÍT TAJEMSTVÍ..NEŘEIKEJ, ŽE TY NIC NESKREJVÁŠ?" Křičela po mě po celé školní chodbě, až jsem se divila že to někdo neslyší..
"Mít, ale takovýhle tajemství, že vraždíš lidi..ach Lucy..Lucy.." Zaslechla jsem jemný dívčí hlas. Obě dvě jsme se otočily, za Lucy stála Bloňďatá dívenka, měla tak krásné modré oči, a školní uniformu si vyšperkovala takovými cukrovými vzory.
"K-Kitty...ty...co tu..děláš?" Najednou ji hlas poklesl (Lucy) nechovala se tak arogantně a povýšeně.
"Vrátila jsem se, nemoc pominula.." Odpověděla ta bloňďatá a tak slaďoučky se usmála.
"A-A-Ale..ty...já...ty..." Pokračovala zamteně, nedokázala dát dohromady smysluplnou větu, co ji tak děsilo ta roztomilá dívenka..? Ne to snad ne.. Ve vzduchu panovala tak paranoidní atmosféra.
"Ale, myslím že jsme si něco neviřídili.." Řekla ta bloňďatá a začala pomalu odsouvat ruku od zad, kde měla něco schovaného.
"A-Ale..Ki-Kitty přece..já jsem to tak nemyslela.." Začala hystericky křičet Lucy, padla na kolena k zemi, rozhléhalo se to celým areálem, Hlavu měla ve vzduchu, v obličeji měla takový výraz jak kdyby viděla tu nejhorší věc v životě..jenom koukala slepě do nikam, a ústa měla mírně pootevřená..po tváři ji stékaly slzy.
"To si si mohla rozmyslet předtím." Řela s úsměvem a zavřenýma očima Kitty a kráčela pomlaými kroky blíž k Lucy, ta už se nedokázala nijak bránit jenom čekala co se stane. Občas jem zaslechla jsem se zalykala, polkla, ale jinak byla jako bez života. Kitty k ní došla, a chytla ji za hlavu, uchopila všechny její vlasy na temeni a otočila ji proti sobě obličejem, Lucy se jen bezvládně koukala a otevírala pusu s pokusem říct nějaká slova, ale ozývalo se jenom potiché..něco co by se dalo přirovnat k "ne,ne" A to pořád dokola. Kitty rychle vytáhla nůž a namířila ho proti Lucy. Co se to děje? Vytřeštila jsem oči, chytla jsem za hlavu, otevírala jsem pusu, tělo se mi klepalo cukala jsem se. Moje oči směřovali dolů, v hlavě mi, až doslova tepalo.
"Tak..sbohem." Ozvala se potichu Kitty. Neměla jsem odvahu podívat se co se děje, byla jsem si, ale jista že to nebylo nic co bych chtěla vidět..

To be continued




Školní PSYCHO(ložka) - Část I.

13. února 2013 v 20:09 | Erbanka |  Moje literární tvorba
"Ona to Ona, ona za všechno může." Její slova mnou projely jako dobře naostřená kudla jenž se mi zapíchla hluboko do srdce, nikdy bych si nepomyslela, že to dopadne takhle. S touhle myšlenkou jsem zavřela oči a zhroutila se k zemi.

.....................

Část I.

V ten den..V ten den jsem opět měnila školu. Ze všechno mohli rodiče, pořád se stěhovat z místa na místo poznávat nové lidi, ne že bych ráda nepoznávala nové lidi, ale když si člověk na to jedno prostředí zvykne, (a řekněme si upřímně) rozhodně od něj nechci pryč, ale celých mých 13 let jsem se stěhovala..minimálně 8x takže už jsem byla zvyklá i na tohle. Nejhorší na tom všem bylo, že s novým prostředím přichází nová škola, ani jsem si nelámala hlavu s tím jestli tam tak nějak zapadnu, jako bych to nevěděla..za maximálně 10 měsíců přijdou rodiče, že jim byla opět nabídnuta nějaká úžasná práce, a že se znovu budeme stěhovat.
Pomalými kroky jsem šla po kamené podlaze, ke škole, ačkoliv jsem měla boty patřící ke školní uniformě cítila jsem přes ně chlad. Vítr byl ledový, moje černé vlasy se proplétaly s pramínky na druhé straně, nebe se sklánělo přímo nad zemí. Zvedla jsem hlavu abych si svou novou školu prohlédla, jen při pohledu na ni mě zamrazilo, až do morku kosti...co se to děje? Tohle místo..tohle místo..já, už jsem tu někdy musela být..znám to tu, ale je to úplně nové místo...tohle místo bylo zvláštní, nebylo jako všechny ty školy, které jsem za těch 13 let prostřídala. Oklepala jsem se, zavřela oči a zavrtěla hlavou s myšlenkou, že se mi to jenom muselo zdát. Přistoupila jsem blíže ke dveřím, položila ruku na kliku, že vejdu.
"Sally..." Ozvalo se potichým šeptávým hlasem, otočila jsem se. Oči jsem vytřeštila tělo se mi rozklepalo, nikdo tam nebyl, bylo to jako by mi ten ledový vítr jen našpetával do ucha. Otevřela jsem dveře. Přede mnou se odhalilo místo, plné šedivých kamených scodů..tahle škola je stavěna spíše v takovém modernějším stylu, ale kamené schody tu z dřívějších dob ještě zůstali..asi..Nevěděla jsem kam se mám vydat, jen jsem stála na chodbě a rozhlížela se. Stěny se k vám až zkláněly, připadala jsem si obebnutá, jak kdyby odtud nešlo odejít.
Ne..ne..nad čím to myslím, chytila jsem ze za jednu polovinu hlavy, zorničky mi těkaly sem a tam po chodbě..proč..proč jsem tak paranoidní? Co se to proboha děje..?
"Už je to 13 let.." zaslechla jsem před sebou tajemným hlasem, rychle jsem se potočila abych viděla co se děje. Po schodech šly 2 dívky, měly na sobě školní uniformy jedna měla dlouhé černé vlasy, druhá kudrnaté zrzavé někam po ramena. Sledovala jsem je, asi si mne nevšimly..Ale co je 13 let?..
"E-Ehmm.." Křikla jsem za nimi.
Obě dvě se rychle otočily a koukaly na mě tak vražedným a chladným pohledem, až jsem se bála..
"Já..já jsem tu nová.." Křičela jsem za nimi. Ta zrzavá najednou seběhla pomaloučku ze schodů dolů, vypadala tak nevinně..,ale něco se mi na ní stejně nezdálo..Doběhla ke mě..Měla hluboké modré oči, koukaly jsme se z očí do očí, měla jsem pocit, jak když se v jejích tmavě modrých zorničkách až utápím..
"Já jsem Emma...," natáhla ke mě ruku a mile mě pozdravila. Podívala jsem se na její ruku trochu nedůvěřivě..vypadalo toj jak kdyžproti mě míří zbrání, ale to se mi asi jenom zdálo. Podala jsem ji svou ruku. Lekla jsem se měla tak chladné ruce.
"A ty si?" Zeptala se mě po chvíli aby přehlušila to ticho
"J-Já? Já jsem Sally..ráda tě poznávám.." Odvětila jsem jí..
"Áha..no tak vítej na škole.."
"Emmm...E-emmo.." Ozvala se najednou ta černovlásá dívenka, vypadala tak vystrašeně, ale působila neskutečně nedůvěryhodně..byla taková..jak bych to popsala byla tak tichá, až to člověka téměř děsilo. Měla tak temné oči, skoro jak kdyby poztrádala oční panenky..
"Ah..co je?" Zeptala se ji Emma..
"Ne-neměly bychom jít?" Zeptala se mě. Propodala mě pohledem, vypadala tak nevinně, že by neublížila ani mouše, ale ten její pohled mě píchl až u srdce.
"Oh..jasně..tak čau.." Řekla Emma podívala se na tu černovlásku tak..podivně jako kdyby se na mne domlouvaly, že za rohem připraví nějak past a ještě ji neměly úplně hotovou.
Sledovala jsem jak odbíhají, vypadala to, že mají opravdu na spěch, podívala jsem se na hodiny..ručičky se pohybovaly tak pomalu, ale do zvonění ještě zbývalo spoustu času. Opřela jsem se rukou o zeď a hleděla do země..nevím co se to děje, ale připadám si ohrožená, nikoho tu neznám, ale už mi to přijde jak kydby se proti mne spikly. No nic..pomalými kroky jsem začala hleda kudy bych se vydala...popošla jse opatrně kousek a zahlédla schody..tudy šly ty dvě..pomyslela jsem si. Tak třeba tam bude třída nebo něco kam bych měla vyrazit. Došla jsem ke schodům, a pomalu kráčela do patra. Soustředila jsem se jen na sebe a na ty schody, normálně jsem se vždycky rozhlížela co bych si ještě prohlédla, ale teď jsem měla takový divný pocit...bylo to jako kdybych se otočila stál by za mnou vrah s nožem a já bych už nestačila utéct, protože všechny stěny se sklání proti mne aby mě tu uzavřely..Ne..ne! Na co to myslíš..praštila jsem se rukou do hlavy abych se trochu probudila z toho divného dojmu, že je všechno proti mě.
"Studentky by se o tom i tak neměly nic dozvědět.." Slyšela jsem vystrašený ženský hlas odněkad zhora. Klekla jsem si za schody, aby si mne nikdo nevšiml, trošičku jsem se povytáhla nahoru, můj pohled směřoval ke stropu jestli někoho neuvidím.
"Všichni, už na to zapomněly," ozval se další ženský hlas..tentokrát o dozti dominatnější.
"Ale vždyť.."
"A dost!" Slyšela jsem prásknutí desek o zem. Ten druhý hlas se o dost zvýšil, lekla jsem se a instiktivně se přikrčila.
"Já..já jenom," bránil se ten první
" Řekly jsme si že to nebudeme vytahovat..nikdo o tom už neví..a přestaň to pořád probírat do háje..!" Najednou jsem slyšela kroky směřující dolů. Byla jsem tak zabraná do poslouchání, až jsem zapomněla že ty kroky jdou mým směrem, když jsem přes škvíru mezi kamenými schody zahlédla dámské nohy musela jsem rychle utíkat...Sebrala jsem se co nejrychleji to šlo, ale jak jsem tak pospíchala zavadila jsem o svoji tašku nohou, taška propadla mezerou mezi patry až dolů do patra..
"Ale no.." zaklekla jsem nahlas..potom mi došlo, že by si mne nikdo neměl všimnout "tak." dořekla jsem potichu. A běžela po shodech dolů.
"Hej ty!" Ozval se ten druhý hlas, pravděpodobně to byly ty kroky co se ke mně blížili. Lekla jsem se, měla jsem ve tváři tak vyděšený výraz, bála jsem se jenom otočit. Stála jsem jako zkameněla, a nahlas nervózně polkla..
"hej slyšíš mě!" Ozvalo se znovu...Z toho, už se nevykroutím došlo mi..
Sekaně jsem se otočila "a-a-ano..?" Zeptala jsem se. Ta žena byla otočená na druhou stranu viděla jsem jen její záda a hlavu ze zadu.."JO ty...tady se neběhá.." Křičela směrem ode mne. Oddechla jsem si ještě niky v životě se mi tak neulevilo jako teď..Naváhala jsem a rychle se rozběhla dolů. Hlavou mi pořád běhaly otázky jako: O čem se asi tak mohly bavit? Jsou to žákyně? Nebo učitelky? Nebo..nebo...myslela jsem opravdu usilovně, ani jsem si nevuděmila, že už jsem v posledním patře. Zahlédla jsem svoji tašku..ležela na zemi, v úplně tmě. Všude bylo temno, nebylo vidět na krok, ale připadalo mi to jak kdyby za tou vší vrstvou temnoty byly dveře. Sice jsem je neviděla, ale..měla jsem takový pocit. Udělala jsem krok na jeden ze schodů, dělo se mi klepalo, neměla jsem nic čím bych si mohla posvítit..jak tu může být ve dne taková tma pomyslela jsem si...
"MmmmHmmmm.." Slyšela jsem najednou, Vytřeštila jsem oči a pootevřela pusu, znělo to jako kdyby se snažil někdo promluvit skrz pásku na pusu..
"Hmmhmhmh.." Ty zvuky vycházely odtamtaď...tam kde by měly být ty dveře co jsem neviděla..Udělala jsem druhý krok, najednou jsem slyšela něco co znělo jak kdyby někdo vytasil nůž..
"Tak co..si připravená?" Zeptal se tichým hlasem, ale já to vvšechno slyšela, nervózně jsem polkla..
"Hmhmh.." Ozvalo se znovu tantokrát o dosti zvíšeně a vyděšeně..
"Haha.." Zaslechla jsem tichý psychopatický smích. Co to? Tak moc jsem se bála, byla jsem úplně rozklepaná..rozhodla jsem se že bych měla vypadnout, ale tu jsem zaslechla jak se otevírají dveře..cvak! Rozběhla jsem se co jen to šlo, právě mi jde o život..to bylo jediné co mi bhalo hlavou...

To be continued

P.S: Tak doufám že jste spokojeni já osobně velice, a také doufám, že si tento soubor povídek najde i fanclub^^

Školní PSYCHO(ložka) - Děj a seznámení

13. února 2013 v 14:20 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Děj:
Jednoho odpoledne, za školní psycholožkou Sally přijde záhadná dívka, kterou na škole nikdy nikdo neviděl. Ještě toho večera najdou psycholožku jak se předávkovala prášky.
Od nešťastné události uplynulo několik let. Škola, už téměr na vše zapomněla (nebo se to snaží zamést pod koberec) Toho dne přijde do školy nová studentka Sally (shoda jmen?!) od té doby se začnou dít ještě podivnější věci a Sally se rozhodne, že na vše přijde, ale nuvědomuje si v jakém nebezpečí se ocitá...
Rok vydání: 2013

Máte se na co těžit vážení^^

Školní PSYCHO(ložka) - Obálka

12. února 2013 v 21:19 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Tak jsem vytvořila obálku na nový povídky, dala jsem si na ní celkem záležet doufám, že vás navnádí k tomu číst tento soubor povídek..dočkáte již zítra :)


Tím se s vámi pro dnešek loučím^^ a jdu se učit ptáky do testu :D

Školní PSYCHO(ložka)

12. února 2013 v 19:58 | Erbanka |  Moje literární tvorba

ŠKOLNÍ PSYCHOLOŽKA

A co vlastně jde? Samozřejmě nový návrh na knihu, ten název..je boží! Dneska jsem s kamarádkou stála před kanceláčí školní psycholožky a ona mi říká "kdyby se zakrylo to ložka tak je to školní psycho" a mě ten název tak zaujal..prostě te nápad, a hned jsem si na to musela vymyslet příběh ten ještě tak úplně nemám vymyšlenej^^" Ale samozřejmě se bude jednat o Drama, Horor, Thriller, Psycho (ještě aby ne ;D) Ještě dneska jsem dám zhruba příběh, ale ten nápad se mi celý celkem i zamlouvá...

Bude se jednat o něco podobného jako je RSSOH, budu to dávat na blog po kapitolách, který zároveň budu kopírovat do blogu a dělat z nich knihu..takže první díl čekejte možná už i zítra^^
Tyhle povídky jsou určené hlavně temnějším návštěvníkům co se rádi bojí..>:D

Valentine

11. února 2013 v 19:17 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
Ahoj. Tak teď jsem píšu jenom tak rychle, se RSSOHem budu pokračovat v úterý, protože jak jistě víte..blíží se valentýn na naší škole se pořádá valentýnská pošta, no a já..jelikož jsem se rozešla se svým "už" bývalým klukem, tak opět žádnou valentýnku nedostanu, od kluků teda určitě ne. Ale mezi kamarádkama máme tradici, že si je dáváme prostě mezi sebou, abychom vůbec něco dostaly! No a já je teď jdu vyrábět..tak e zatím mějte^^