Leden 2013

Sportovní den...PLEASE KILL ME! ._.

31. ledna 2013 v 21:36 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
Pane bože! A je to tu zas jako minulý rok..naše škola opět pořádala sportovní den.., ale byl to děs. Začínali jsme šplhem..mezi šplhajícími jsem byla taky..tak jsme si tak pěkně nastoupili, že začneme šplhat..proti mě šla jedna holka ze sporotvní třídy a jedna z druhý sportovní třídy akorát nižší ročník. Potom co se ozvalo písknutí jsme začali..skončila jsem 3., ale rozdíl tvořily setiny...nebo aspoň doufám, že to byli setiny. Potom jsme hráli vybiku přes bednu proti 7.A (My jsme 7.B) no..abych pravdu řekla mezi těma míčema, o nám tam áčko napalovala všemožnou silou, ze všech stran a různejma způsobama jsem přebíhala jka blázen..a nebyla jsem sama..připadala jsem si jako taková ta kačenka na střelnici..bohužel tahle byla sestřelena. Potom jsme hrály přehazovanou na hoře v tělocvičně..opět 7.B Vs. 7.A...Děs! Děs! A děs! V naší třídě máme pár schopných holek na přehazovanou z toho 1 (ta nejlepší) nepřišla...takže jsme to tam nějak uhrávaly. Samozřejmě první set vyhrálo áčko..ještě nám tam říkaly..to snad ani vypisovat nebudu..nejhorší bylo, když nám říkaly ať jsme v klidu to mě dokáže rozohnit úplně nejvíc, druhý set jsme vedly my asi tak 9:5 jakmile viděly, že jedna jejich hráčka není příliš schopná..tak ji samozřejmě vyměnily za jinou, a to už nám tam dávaly smeče...my jsme se snažily to všechno odrážet...rozhodčí jim uznal i to co bylo očividně a jasně bodem pro nás. Vyjela jsem tam po nich stejně tak i kamarádka...protože oni mají spoustu lidí na střídačku a my nikoho...a z toho 1 členky našeho družstva..nejsou zrovna dvakrát schopný! Potom co jsme prohrály jsme se dosti tvrdě s áčkem pohádaly...hodně ostře a drsně..padlo i to, co si většina lidí myslí, ale ještě nikdo neměl tu odvahu t sdělit...takže..bylo to drsný. Pak jsme hrály proti 6.B Tu jsme porazily (Alelájá!!!) Ale 6.A Porazila nás..mezitím už jsem se tak ajksi uklidnila, takže jsem začala 7.A pomalu odpouštět..., všechno ale vyvrcholilo poslední disciplínou! Takže...byl to přetah lanem..Nejdřív šli naši kluci porti klukům z..už nevím čeho, víc že prohráli vlastně kluci vyhráli jenom jednou, stejně tak jako holky.., ale teď pozor vážení! Šly jsme (holky od nás) proti holkám ze sedmý á...no tak jsme se připravily, už s tím dojmem, že to rozhodně nemůžeme zvládnout, ale tak snažila jsme se pořád..PROHRÁLY JSME. Což o to..to by ještě šlo, ale potom nám kluci od nás co to sledovali řekli, že tam áčko mělo jednoho kluka! Super..jich je 6 nás 4 a oni mají ještě kluka?! O_o Tak to bylo trochu moc..vyjela jsem po rozhodčím: "Jako proč oni můžou mít kluka a my ne?" On mi řekl, že neví jakýho kluka myslím, tak jsem mu to normálně řekla.., že to kluci od nás viděli..a víte co mi na to řekl: "Já jsem nic neviděl takže bohužel.." Byla jsem tak **** ***** ******!!!!! Když jsme odcházeli, tak jsem na něj zakřičela "Dojít si na voční by taky neškodilo.." Dalšm fórkem se stalo.., že kluci z áčka šli proti našim klukům..přitáhli si tam toho nejsilnějšího učitele...my jsme měli našeho třídního...ehn..no comment...no a oni samozřejmě vyhráli. Potom tvrdily, že neumáme sportovní chování a duši a že neuneseme prohru, no tak jako kyž oni vyhráli ten přetah tak ten úžasnej učitel šel a ukázal na nás "L" jako looser! Super úžasné sportovní chování..krásná ukázka! A laskavě mi řekněte..drahé vedení školy..proč si myslíte..že jsem šla do informatiky..abych mohla závodit jak debil a přetahovat se nebo šplhat...logiko..kam si se poděla...? -.-

(DNESKA MÁM SKUTEČNĚ NÁLADU VRAŽDIT! >.<)

Kočky - Kreslení

29. ledna 2013 v 21:34 | Erbanka |  Kreslím
No tak...Na výtvarce jsme měli kreslit "kočičí hlavy" - logicky učitel chtěl abychom kreslili dlaždie, ale já začala prostě kreslit "kočky" :) A myslím, že se ta kresba celkem vyvedla..minimálně za tu 1* jsem ráda! ^^
(Pro zvětšení klikněte na obrázek)

Název: Velice originální :D "Kočky"
Pomůcky: Tužka (jednoduchá, hnědá a černá pastelka, guma (< především :D)
Formát: A4 čtvrtka
Spokojenost: 100% ^^

Romantic Story/Somedays on highschool 16. Část

29. ledna 2013 v 16:22 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Tak tady se Saichim strávím odpoledne..jsem zvědavá co se dneska uděje.., ale...proč mám takový pocit jako by nás někdo pozoroval?
........

..Projistotu jsem se pootočila..nikoho jsem neviděla.., ale stále jsem měla takový divný pocit, jako kdybych slyšela kroky..
"Eh..Seiko..?" Slyšela jsem ze zadu. Otočila jsem se Saichi, už byl evidentně o nějaký ten kus dál "Co se děje?" Zeptal se mě s obavy v tóně hlasu.
"Ehm..," popravdě jsem uvažovala jestli mu o tom mám vůbec říkat, abych pak navypadala nějak..divně..."Ne-neslyšíš něco? Zeptala jsem se poměrně nejistě..
Saichi se rozhlédl, jakoby čekal, že s pohledem se ozve i zvuk..poté na vyjádření nesouhlasu zavrtil hlavou.
Pokrčila jsem rameny, ale ten pocit ve mě zůstával.
"Ehmn..," začal Saichi nejistě.."jdeš?" Zeptal se a nastavil mi ruku.
Při pohledu na ni jsem zčervenala..přemýšlela jsem jestli mu mám svou ruku podat, roztřásla jsem se..najednou jsem cítila jak někdo chytil za ruku mě..Pootočila jsem se..zvedla jsem halvu nahoru viděla jsem Saichiho..zřejmě ho moje rozhodování jaksi omrzelo. Podívala jsem se mu do očí..vypadal hodně nejistě..měl červený obličej.., ale tenhle pohled jsem tak dlouho neviděla, bylo to..moc příjmné..najednou jakoby se vracely ty časy co jsme zažily ráno. Saichi mi otevřel dveře do knihovny..měl hlavu sklopenou dalů
"J-jdeš?" Zeptal se nervózně..
Nevěděla jsem co odpovědět..přišlo mi najednou takové moc okázalé říct ano.., ale přitom jsem nechtěla říct ne.
Najednou jsem uslyšela kroky. Rychle jsem se otočila. Saichi zpozorněl..lekl se co se děje
"S-Seiko co se děje?"
Zaváhala jsem..vím jistě, že nás někdo sleduje, ale přitom jestli to Saichimu znovu řeknu..nebude ho to už unavovat..?
"A-Ale nic.." nakonec jsem se rozhodla pro tuhle odpověď.
"N-no dobře..ale kdyby něco tak mi řekni." Řekl..Podívala jsem se mu do očí a on zase mě. Oba dva jsme pocítili značné rozpaky, otočili jsme se
"J-jdeš?" Zeptal se znovu Saichi. Vešla jsem dovnitř..Saichi za mnou zavřel dveře a stoupl si vedle mě. Dívala jsem se na něj..io dkyž to vypadalo, že on je plně zaujat prostředím knihovny. Otočil se na mě s úsměvem: " Tak..co?," Zeptal se "Jak se ti tu líbí?"
Byla jsem jako ohromená, zeptal se mě vůbec kdy někdy nějaký kluk na tuhle otázku. "Ehm...Je to tu moc hezký," řekla jsem a úsměv mu oplatila.
Saichi na mě udiveně, trošku zčervenělý hleděl.
"Tak pojď..," řekl. Šli jsme vedle sebe.
"Vím, že to asi není nejlepší místo pro první..."
Cože? Pro co? Pro cože?
"Cože, pro co?" Vyjela jsem po Saichim, tak moc jsem dychtila potom aby tu větu dokončil.
"PRO NIC...PRO NIC TO JE JEDNO!" Saichi zčervenal a začal křičet po celé knihovně.
"Pšt." Obořila se na něj nějaká dáma, co zrovna byla zaujata čtením si jakési staré a tlusté knihy.
"D-dobře..." Řekla jsem a podívala se na něj..pokusila jsem se napodobit úsměv zřejmě neúspěšně..
"Prostě..," pokračoval Saichi "Není to asi úplně nejvhodnější místo,...když..když," Saichi znejistil..Pořád jsem se na něj koukala byl v rozpacích. "Když...
Větu nedokončil..znejistila jsem, chtěla jsem vědět o co jde? O co jde? Ať to dořekne...notak Saichi tohle mi nedělej
"Když..jsem tu stebou." Řekl a podíval se mi do očí..byl celý zruzdlý..Taky jsem znejistila. v obličeji jsem zčervenala. Dala jsem si ruku před tvář abych rozpaky zakryla..
"C-co..si o tom...uhm...o tom myslíš?" Zeptal se mě nejistě
"O- O čem myslíš?"
"O tomhle místě..neměli jsme jít radši někam jinam.." Řekl a podíval se na mě "T-teda jestli nechceš tak mě to nevadí, ale ehe..." Začal se nervózně poškrabovat rukou ve vlasech.
"Ne-já..totiž ehm..." Najendou docházely argumenty, ne že by jsme jich měli nějak hodně.., ale..najednou nebyli vůbec sekli jsme se zrovna v ten nejméně vhodný okamžik.
KŘECH! Ozvala se najendou obrovská rána..otočila jsem se abych viděla co se stalo...

To be continued



Paprika - Pojďme snít!

29. ledna 2013 v 7:30 | Erbanka |  Anime manga
Ano! Vážení jsem dobrá! Konečně jsem našla papriku s českýma titulkama! :D Konečně...Hledala jsem ji tak dlouho, pak se mi sice asi 4 hodiny stahovala, ale to lze přehlídnout. Dneska večer si musím poslechnout audi knihu - takže netuším jestli se k tomu stihnu dostat.., ale modlím se že jo! Hned potom co to dokoukám mám v plánu koukat na SAO a ještě Tonari no Kaibutsu kun a přemýšlín o Another..:3 Kdyby někdo mohl doporučit nebo pochválit, nějaké z těch anime co mám v plánu budu jedině ráda..! :D Tak zatím se mějte ahoj :)..

New Anime: SAO

27. ledna 2013 v 19:55 | Erbanka |  Anime manga
Tak..už je to trochu delší doba co jsem koukala pravidelně na nějaké anime..popravdě dlouho jsem hledala. První v plánu bylo Usagi Drop..to jaksi padlo, stejně tak jako Suzumiya Haruhi no Yuutsuu nebo Tonari no katsubu kun a tak podobně..po delší době hledání, jsem se nakonec rozhodla pro SAO, které už spoustu mých otaku přátel chválilo.

Název: Sword art online (SAO)
Žánry: Fantasy, Drama, Animovaný.."komedie"
Počet epizod: 25
Jsem u epizody: 2 (momentálně)

Děj:
Všichni jistě známe napínavé online hry, které se nejčastěji odehrávají v nějaké středověké vesničce, v těchto hrách musíte plnit úkoly abyste se "expyli" na další levely a tak podobně. Roku 2022 lidstvo konečně vynalezlo storpocentně virtuální hru..jak to funguje? Na hlavu si nasadíte tak zvaný NervGear..vaše tělo se sice nehýbe, ale do hlavy se vám promítá hra a elý virtuální svět..kde se sazřejmě svým avatarem můžete hýbat, když chcete skončit normálně se odhlásíte, ale co to...najednou tu tlačítko "log out" není. A hráči zůstávají uvězněni v téhle online hře...boj o přežití začíná!

Romantic Story/Somedays on highschool 15. Část

27. ledna 2013 v 16:28 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Tak a máme tu další díl :D Doufám, že se bude líbit...tentokrát se budu držet spíše romantiky..:) Tak hurá do toho..

Protože co, protože kdo jak coo?????? Co..musím to vědět Saichi řekni to.. Saichi se na mě celý zrudlý podíval, a vážně řekl: "Protože Tebe...Tebe chci ochránit Seiko.."

............

Pomalu, ale jistě jsem začala červenat...stála jsem se snažila udržet se Saichim oční kontakt. Celá jsem se rozklepala..., ale nějak jsem neustále přemýšlela nad tím co řekl..před čím mě chce ochránit. Sklopila jsem hlavu dolů..Saichi odvrátil hlavu a zase jsme šli. Chci se ho zeptat..chci se ho zeptat pořád se ho chci zeptat.., ale nemám odvahu..
"E..e..e-em..." začala jsem rozklepaně, a přitom jsem nespustila oči z podlahy "P-p-před..před...čím?" Vykoktala jsem ze sebe. Koutkem oka jsem sledovala Saichiho, díval se upřeně na mě. Když zjistil, že se na něj taky dívám, odvrátil pohled a nervózně se zeptal.
"E..e..e...co před čím?"
Ale no tak..proč chce abych dál mluvila, mám problémy ze sebe dostat pár slov..
"Před..," hluboce jsem polkla "před čím...mě chceš...mě chceš...o-ochraňovat.?" Zeptala jsem se.
Saichi zčervenal, jak kdyby mu došlo co mi před chvíli řekl.
"Eheh...jo tohle.." začal se tak prapodivně pousmívat..ale bylo na něm vidět, že je stále jaksi nesvůj.."Před...," najednou zvážněl.."Před Raichi..." Podivila jsem se. Proč by mě před ní chtěl ochraňovat co by mi Raichi mohla udělat?
"P-proč?" Zeptala jsem se nervózně...
"Protože...uhm..protože...proto."
"Proč proto?"
"Protože kvůli tomu."
"Kvůli čemu?"
"Kvůli tamtomu.."
"Čemu?"
"Tomu."
"Čemu tomu"
"Tamtomu.."
"ČEMU?!" Vyjela jsem najednou po Saichim..dívala jsem se mu s naštvaným výrazem z očí do očí..Saichi měl dosti udivený výraz...asi si ani v těch nejbláznivějších snech nepředstavoval, že já bych byla schopná něco takového udělat. Začala jsem červenat..taky jsem si začala uvědomat co jsem udělala.., ale chtěla jsem to vědět..vlastně to chci vědět i teď..
"Ona...víš..Raichi je...už jsem Ti to přece říkal.." Saichi vypadal otráveně z toho, že mi to musí celé popisovat.." Všechny holky..co se kolem mě motaj..jsou její rivalky...teda..uhm..ona to aspoň tak vždycky říká.., a s těma holkama..dokáže...dokáže dělat..všechno možný.., ne že by je nějak poškozovala..fyzicky, nebo že by jim ubližovala...to snad ne...nebo aspoň v to doufám, ale ráda o nich rozšiřuje všemošný pomluvy...a...pak..a..pak dokáže aby...aby..."
Sledovala jsem napětě Saichiho rty, chtěla jsem slyšet každé slovo co řekne, doslova jsem mu visela na rtech...Saichi se na mě najednou podíval, zčervenal a otočil hlavu "Ehe...," začal se nervózně smát "to jsem se asi rozpovídal.."
"To nevadí.." přerušila jsem ho rázně..se sklpenou hlavou..."chci všechno...všechno slyšet.." řekla jsem a podívala se mu do očí..
"A...co všechno?" Zeptal se ceý zrudlý..
"Já...já...chci...uhm chci slyšet to kvůli čemu...mě chceš ochránit.." Najednou to zase bylo jako dřív, mohla jsem se Saichim bez prolémů mluvit, i když jsem téměř pokaždé, když jsem se na něj podívala zčervenala - mluvit jsem sn ním mohla..už jsem se tolik nezadrhávala v řeči jako obyčejně.. přesto..i přesto...vím co mi řekla Raichi a já nesmím být sobecká takže bych si měla začít dávat pozor.., ale není právě to co mi řekla Raichi to před čím mě chce Saichi ochránit? Začíná to být celkem komplikované..kdo ví kam až mě tahle zkušenost zavede..možná tam kam jsem nikdy nechtěla..a nebo tam po čem jsem vždy toužila..
"A jsme tedy.." Řekl najednou Saichi. Přestala jsem uvažovat, a zvedla hlavu. Usmíval se a ukazoval rukou před sebe..podívala jsem..se stála tam taková velké bílá budova..
"Ehm...a...a co..uhm.-..co to je?" Zeptala jsem se
"To?", podivil se a podíval se na mě trošku nervózně..hned potom co jsem viděla, že mu červenají tváře odvrátila jsem pohled.. "Uhm..to..to je...to je ta knihovna" řekl
Tak tady se Saichim strávím odpoledne..jsem zvědavá co se dneska uděje.., ale...proč mám takový pocit jako by nás někdo pozoroval?
....

To be continued

Tak nám vyhrál Miloš

27. ledna 2013 v 11:46 | Erbanka |  Noviny
Většina z vás, už asi tuší (pokud jste si přečetli nadpis článku) kam to bude směrovat a pokud ne tak..včera se zvolil prezident (HISTORICKY PRVNÍ PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA) do druhého kola z devítí kandidátu postoupili 2 Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg (<Snad se to tak píše). V pátek od 13:00 do 22:00 ste mohli volit a stejně tak i v sobotu do 14:00. Potom to přišlo. U nás doma jsme si zapli ČT24 a sledovali výsledky. Když se Karel začal dostávat na první příčku, dobrá nálada přestala panovat, ale jakmile ho Miloš předhonil bylo nám všem lépe. Potom co se sečetlo více jak 80% hlasů, už se téměř nic nemohla změnit takže prezidentnsé volby vyhrál Miloš Zeman!

Jsem spokojená? A jak dámy a pánové :) Panu Zemanovi jsem fandila,už od prvního kola a to s celou mojí rodinou, nevím jestli mě ovlivnili i oni ale tohle byl můj favorit. Doufám, že se budeme mít lépe.
Všichni si sice stěžují že vyhrál levicový kandidát.., ale přiznejme si co za bordel nám tady ta pravice napáchala...snad už nic nemůže být horší. Pevně věřím a doufám, že Miloš nám bude dobrým perzidentem, a to i vtěch nejhorších časech -, které jak doufám..už pominuly :)

A co vy? Jste spokojení s novým prezidentem? Nebo ne? A kdyžne tak proč? Jaké máte obavy z jeho vlády? A na co se naopak těšíte?

Budu moct ráda, když e vyjádříte..u tohohle článku nemažu žádné komentáře, takže můžete napsat skutečně cokoliv..kdyby to šlo, ale slušně :)



Romantic Story/Somedays on highschool 14. Část

26. ledna 2013 v 21:22 | Erbanka |  Moje literární tvorba
A je tu druhá kapitola za dnešek :) Ještě se můžete těšit na jednu :)

..Silueta Saichiho

........

A je to tu...Já nevím jak se mám chovat. Tváře mi okamžitě zčervenali a to jsem zatím viděla jenom jeho postavu ani ne obličej..neívm co mám dělat..popravdě trochu se bojím, že bych Raichi obrala o její štěstí..., ale zase..přece nemůžu dělat jen tak nic..přece nejde abych za tu dobu co s ním budu vůbec nepromluvila. S těmihle myšlenkami jsem šla Saichimu pomalu-pomaličku na proti. Obličej jsem měla sklopený k zemi..dívala jsem se jen na svoje kráčející nohy.., ale..ale chtěla jsem Saichimu vidět do obličeje..vždyť podívat se na něj můžu ne.
"S-Seiko.." Ozvalo se nervózně nade mnou. Zvedla jsem hlavu, úlekem a celá červená jsem odskočila..byl tam Saichi..jak moc jsem se soustředila na myšlenky tak jsem si nevšimla, že jsem do Saichiho narazila. Celá zrudlá, jsem si dala ruku před obličej abych alespoň maličko zakryla rozpaky..klepala jsem se. Saichi normálně stál přede mnou..vypadal dosti nervózně asi jako já, v obličeji se červenal..a měl takový celkově zoufalý výraz.
"E-e-em.." řekl rozechvělým hlasem "J-jdem?" Otázal se mě
Oči se mi úplně rozzářili, když jsem si všimla, že Saichi ke mě natahuje ruku, ačkoliv byl tělem otočený na druhou stranu, bylo to jako kdybychom byli pár co má jít za ruce..užuž jsem chtěla moji ruku spojit s tou jeho, ale najednou jsem si vzpomněla na Raichi "OPOVAŽ SE NA NĚJ JEN SÁHNOUT" to mi přece říkala dopoledne..nechci ji obrat o štěstí..ruku jsem porot rychle stáhla zpátky a pohled zapíchla do stěny..Saichi se otočil..bylo mu asi divné, že mou ruku necítil v té své, ale co se dá dělat. Tak jsme tedy vyrazili..Oba dva jsme se koukali na jiné strany od toho druhého. Já doleva a on doprava..občas jsem po něm tak koukla okem, ale jakmile jsem viděla, že on kouká na mě pohled jsem ryhcle obrátila zpátky. V rukou jsem drtila svoji školní tašku..nevěděla jsem co právě dělá Saichi. Pomalu jsem nahlédla a viděla jak kouká před sebe..měl takový nejistý výraz..byl trošku červený, ale to jsem mu já rozhodně nemohla vyčítat..Rozhodla jsem se, že prolomím ledy
"E-e-e-em.." řekla jsem.
"Huh.." Saichi obrátil svůj pohled ke mě..koutkem oka jsem ho sledovala, ale jinak jsem se stále dívala do země
"A-a-a- kam-kam vlastně - j-jdem?" Nervózně jsem ze sebe vykoktala..věděla jsem, že do knihovny, ale do jaké tady v městě je jich poměrně hojně.
"M-Mám dojem.." Když jsem slyšela Saichiho nervózní hlas, bylo to jako první nadechnutí..po takové době jsme se zase bavili jako, když jsme se poprvé poznali..nemůžu uvěřit, že se tohle stalo za jedno ráno...a proč..proč vůbec bych se měla Saichiho vzdávat sice nechci Raichi kazit štěstí, ale nikdy jsem neřekla, že nechci být se Saichim..vždyť on mě oslovil a pomohl mi...že bych mu snad mohla ublížit tím, že působím tak nezúčastněně..já se ho nehci vzdát, nechci ho nechat jen tak jít..jsou to jenom myšlenky, ale jeslti pak by mu to udělalo štěstí, kdyby věděl co si myslím, kdybych to řekla nahlas.., ale na to já nemám odvahu.
"Už víš..." Přerušil Saichiho hlas tok mých myšlenek, asi mi odpovídal na mou otázku, ale já ho nevnímala..
"Um..jo, už vím.." odpověděla jsem, i když jsem neměla ani potuchy o co by se mělo jednat.
...Zkusím navázat konverzaci..co takhle zkusit
"Hele...S-seiko.." začal Saichi..evidentně přebral mou myšlenku a taky první slovo " Víš ohledně...ohledně Raichi.." Říkal a nervózně si pohrával s vlasy..přitom měl takový stydlyvý výraz "Ona je..ona je...začnu od začátku.." Řekl..že by mi řekl celý příběh konečně bych se dozvěděla to co vědět chci "Ona je...dost..dost zvláštní. Asi...ehm..asi tě udivilo, že..že jsem jí neřek..tvoje jméno...teda..chci říct..tvoje pravý jméno.., ale je to protože...protože ona by..ona by tě nesnášela.."
Cože...podivila jsem se, oči se mi rozevřeli údivem "ona..ona je horzně...uhm..jak to říct..hrozně žárlivá..mám takový podezření že...že....že se jí líbím..." Zčervenala jsem a Saichi taky, oba dva jsme se na sebe podívali..potom odtrhli pohledy a Saichi pokračoval "A..jakákoliv holka...co..co se podle ní motá...uhm..motá okolo mě..nedělá dobře...proto jsem nechtěl aby věděla tvoje jméno...proto jsem si ho vymyslel...aby si myslela...že uhm..že si někdo jinej..protože..."
Protože co, protože kdo jak coo?????? Co..musím to vědět Saichi řekni to.. Saichi se na mě celý zrudlý podíval, a vážně řekl: "Protože Tebe...Tebe chci ochránit Seiko.."

To be continued

Romantic Story/Somedays on highschool 13. Část

26. ledna 2013 v 11:52 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Ahoj...tak protože jsem RSSOH předminulý a minulý týden dosti zanedbávála dneska se pokusím vám to vynahradit..:) Čili dnes čekejte tak okolo ccs 3 - 4 dílů možná víc podle toho jak vybyde čas a upřímně jak se mi bude chtít :) Tak máme tu 13. Část tak se máte na co těšit..

Ani nevím proč, ale měla jsem pcoit, jak kdyby se po téhle mé myšlence Raichi tak nějak zlověstně pousmála.., ale to byl asi jenom dojem..

.............

Celá škola proběhla v dobrém duchu. Raichi jsem viděla jen jak stojí za sloupem...bavila se s kamarádkami..ve tváři měla milý výraz.., ale upřímně po tom co se stalo před vyučováním nevím jestli jí ten její obličej můžu vůbec věřit. V hlavě jsem si toho spousty přemítala...Saichi dneska ani nebyl ve třídě, protože kluci měli sportovní den, docela mě to mrzelo, ale nic jsem nezmohla.
Raichi..ona je strašně zvláštní, přijde mi jak kdyby byla hrozně milá a na každého stejná, nikoho neodsuzovala, ale...nevím co se to dopoledne stalo...mělo to být vážně mířeno na mě, nebo to třeba byl jenom vtip, ale..když se teď vybavuji jak to probíhalo myslela to asi hodně vážně. Neznačila mi, ať si na ní dávám pozor a ať se držím dál os Saichiho. Ale vždycky když mě viděla mávala na mě s takovým milým obličejem..vždycky se usmívala a oči ji zářili.., ale asi to všechno byla jenom zástěrka, a nebo má vážně pravdu a já jsem sobecká mrcha, která si neuvědomuje co dělá..po tom co mi řekla vypadala strašně zklamaně a smutně, říkala, že je výjimečná a já jsem jen obyčejná holka, která na Saichiho nemá..
"Nene.." Řekla jsem si pro sebe tiše a zatřásla hlavou, měla bych nad tím přestat uvažovat - pomyslela jsem si - konec konců, i když se Saichiho nesmím dotknout, jdu s ním dneska do té knihovny, uvidímě jestli se něco změní.
"Seiko!" Křičel na mě někd dálky..ten hlas jsem bez pochyby znala byl takový odvážný..otočila jem se abyhc si původce hlasu prohlédla důkladněji..byla to ta dívka co mi pomohla ještě předtím než jsem se seznámila s Raichi..ona se jmenovala...myslím že Machi?
"A...Ahoj...ehm...Machi ?" zeptala jsem se
"Maku..ale to nevadí, co to máš pod krkem?" Zeptala se a přitom natahovala ruku aby měla lepší přístup, k tomu co chtěla vidět..
"Ehm..to..to je..." Udivila jsem se, když jsem to viděla měla jsem pod krkem úplně fialovo..jak kdyby to byla
"to je modřina.." řekla Maku "Od koho ji máš...nech mě hádat.." Řekla
"No tak dobře.." nevěděla jsem co mám odpovědět
"Od tý zrzavý mrchy, že jo?!"
""Em.." popravdě jsem nevěděla koho myslí..
"Nedělej, že nevíš od Raichi.."
Najednou mi problesklo hlavou, že by to skutečně mohlo být od ní jak mě držela pod krkem...že by..že by to bylo od Raihci.., ale mám to Maku říct nebo ne..
"Já nevím..."
"Ha.." zasmála se ironicky, a nasadila vážný výraz "říkala jsem ti To je to podlá mrcha..se všema se kamarádí jenom aby získala cestu k Saichimu."
"Ale.." přerušial jsem ji a ihned snížila tón hlasu "Ona...ona..říkala mi, že je Saichi jen kamarád.."
Maku obrátila oči v sloup a založila ruce v bok..přistoupila ke mě vážným krokem, a dívala se mi do očí. Byla jsem udivená co se to děje.
"Tak se podívej Seiko," zvedla výstrašně ukazováček "výraz "jen kamarád" je výraz pro "strašně moc toho kluka chci" takže asi chápeš.."
"Ale proč mi to neřekla na rovinu?"
Maku zavrtěla nevěřícně hlavou "PROTOŽE VÍ ŽE TY TO NEVÍŠ, VÍ ŽE BYS JÍ TO SEŽRALA I KDYBY NEVIM CO!" Začala Maku křičet "Ta holka Tě jenom sprosto využila, a jestli tohle máš od ní..tak...tak tak i to řekni proboha..já si s ní tky prožila svý!" Maku se uklidnila..a sklopila pohled do země
"E..ehm...co-co si s ní ni prožila?"
"Úplně to samý jako ty...a to do poslední kapky..já..já jsem ti to říkala na to pamatuj..varovala jsem Tě..nezapomeň." Po těhle slovech se Maku otočila a bez další ěty odešla...Hleděla jsem za ní jak její postava mizí...je pravda, že mi říkala "JE TO PODLÁ RMCHA, VĚŘ MI JE PODLÁ" Ale mě Raichi pořád taková nepřijde, přijde mi jak kdyby ji bylo spíš ublíženo než, že by si ona z lidí dělala oběti.
Píp, píp, píp, píp...ozvali se mi hodinky na ruce, poodhrnula jsem rukáv
"C-C-COŽE?" Udivila jsem se "Ono je už 14:00, za půl hodiny mám být v té knihovně. Upravila jsem si tašku na rameni, a rozběhla se kupředu. Cítila jsem vítr ve vlasech, a to přesto, že jsem byla v uzavřené budově...nevím co se dneska v té knihovně uděje.., ale myslím si..že...že to bude něco závratného pro můj život..a možná nejen pro můj život.
"Au.." párkrát jsem zaklopýtala nohy se mi u země pletly jenda do druhé..konečně jsem viděla dveře ze školy. Rychle jsem je rozrazila..a v dálce jsem už viděla Saichiho siluetu.

To be continued

Romantic Story/Somedays on highschool 12. Část

25. ledna 2013 v 22:18 | Erbanka |  Moje literární tvorba
"Aha,....eheh...tak si to tam užijte.." Řekla a odešla...šla mým směrem. A když už byla skoro pryč, do ucha mi zašeptala: "Nemáš šanci...Saichi bude můj..."

Její pramínky vlasů, mi jemně přejeli po krku a po uších...neohlédla jsem se, ale jako kdybych ji viděla jak odchází tak ladně jak víla. Byla jsem v šoku, ještě víc jak kdykoliv předtím...Raichi? Ona chce Saichiho? Ale jak, proč, kdo, kde? Nijak..nikde...eh...jsem mimo nevím nad čim přemýšlím..oco jde? Vždyť říkala, že je jen kamarád...měla bych si zjistit co to označení znamená...
"Mmmmm." Nervózně-roztomilé mručení Saichiho mě vyvedlo z míry. Podívala jsem se na něj..byl v obličeji celý červený, oči měl sklopené dolů..nohou si jen tak pokopával do vzduchu. Najednou obrátil svůj obličej na mě...Celá šokovaná jsem zčervenala..a začala se chovat tak podivně jako on..
"É..já.." Řekli jsme najednou. Oba dva jsme hlasy nervózně ustoupili..Zabořila jsem pohled do zdi, srdce mi bilo jak splašené..byla jsem celá zpocená.
"J-jsem," začal Saichi..chtěla jsem mu vidět do tváře, ale neměla jsem tu odvahu se podívat.."J-jsem rád....že jdeme do tý knihovny...."
Najednou mi došlo co jsem předtím vykřikla!! Eh....on to ais vzla vážně..jdu se Saichim do knihovny? Nevím proč, ale mám z toho radost...se svou odvahou jsem se, ale nezmohla na nic jiného než
"Hm...jo.." Pozvolna jsem zvedala hlavu nahoru, abych se mu podívala do očí..naše pohledy se setkaly...Držela jsem se zuby nehty..strašně jsem se před ním styděla, je to tak.
"T-tak se uvidíme.."
"D-dobře ahoj.." Rozloučili jsme se a každý se vydal prozatím svou cestou.
Otočila jsem se na špičce boty a šla dál..měla jsem divný, pocit jako kdyby se něco mělo stát. Rozhédla jsem se okolo..všude bylo podivné ticho..takové...mlčno..bylo to zvláštní ve školní den na chodbě. Šla jsem dál, ale najednou..
Někdo na mě vyskočil, rychle si mě obrátil k sobě..bouchl se mnou o zeď rozbolela mě hlava...ta osoba mě držela za košili..otevřela jsem oči, byla to...RAICHI.
Divila jsem se...proč ona..co se zase děje..
"Podívej, Kuby.." Začala dost nenávistným tónem "Opovaž se na Raichiho jenom šáhnout!" Vyjela po mě..hlas ji klesal..křičela přes celou chodbu, nebo alespoň mě to tak připadalo.
"Saichi má rozhodně na lepší jak si ty, všechny holky ho naprosto zbožňujou...a může si vybrat jakou chce..., ale on...," najednou hlas zklidnila "on je jiný...je to....je to...kluk pro výjmečnou holku, pro holku, které si ho bude vážit, pro krásnou holku, aby tvořili krásný pár...taková je hold logika věci..a věř, že ty rozhodně mezi nějaké výjmečné holky rozhodně nezapadáš."
Zmrzla jsem...ona..ona...ona...ona se mnou chce bojovat? O Saichiho..já jsem si myslela, že jsem výjmečná, bude to znít domýšlivě, ale vážně jsem si to myslela...myslela jsem, že bychom se Saichim tvořili pěkný pár...,ale skutečnost je jiná..
"Au.." Přitiskla mě víc ke zdi
"Já bych se Saichim tvořila nádherný pár...ten nejkrásnější, protože oba dva jsme školní idoly...tak proč..proč mi ho chceš přebírat?" Najednou nasadila, až posmutnělý tón "Proč? Kuby...proč? Proč mě chceš obírat o moje štěstí?
..Jako kdyby mi někdo vrazila kudlu do srdce...já přece nikoho nechci obírat o jeho štěstí..chci aby byli llidé šťastní..nechci mu štěstí brát..ani radost, ani nic podobného.přijde mi to jako kdybych byla
"SEŠ SOBECKÁ!" Křikla Saichi uraženě se slzami v očích "Seš sobecká mrcha Kuby...je to tak...nedopřeješ mi abych měla to co chci..a nedochází ti to..si ty vůbec člověk?"
Já..já jsem člověk..jsem nejsem sobecká mrcha..a nebo snad...
Za celý náš rozhovor jsem nevydala jediného zvuku..., ale tolik jsem si toho mysela..tolik, že ani moje pusu by to nedookázala všechno vyslovit..
Začala jsem lapat po dechu, Raichi mě tiskla ke zdi skutečně pevně..
"Ra.." Řekla jsem..najednou jeí stisk povolil a já se bezvládně zřítila k zemi. Bouchla jsem se do kolenou..zvedla jsem hlavu a viděla její výraz...
"Raichi.." řekla jsem "nebudu Tě obírat o tvoje štěstí..."
Usmála se...jak kdyby vyhrála sportovní klání "To je dobře Kuby.." Začala najednou mile..
"A kdyby něco.." pokračovala jsem "Jmenuju se Seiko..tak mi tak prosím i říkej.."
Raichi najednou vypadala šokovaně, jak dkyby uraženě, že jse ji řekla jak se jmenuji.
"Ale Saichi mi řekl, že.."
"Neřekl pravdu..jsem Seiko..nevím proč lhal.."
"Ale..., ale..."
Zvedla jsem se ze země..Raichi zůstala stát jako opařená..Nevěděla jsem co se děje, nevěděla jsem kde jsem vzala tolik odvahy k těmhle slovům, nerozuměla jsem sama sobě..., ale jedno vím jistě Raichi...já Tě o tvoje štěstí neoberu..
Ani nevím proč, ale měla jsem pcoit, jak kdyby se po téhle mé myšlence Raichi tak nějak zlověstně pousmála.., ale to byl asi jenom dojem..

To be continued