Listopad 2012

Jak si vybírám favourite?

30. listopadu 2012 v 21:58 | Erbanka |  Erbanka radí
Tak v tomhle článku jsem se rozhodla rozepsat jak si JÁ konkrétně osobně...vybírám favourite. Budu ráda když mi napíšete jak si vy vybíráte svoje oblíbené blogy...Proto můj pohled se nemusí shodovat s nějakým vaším, takže na článek nahlížejte trošku s odstupem ;)

1. CELBRITKY? BYE BYE!
Blog, který by měl mnou být pravidelně navštěvován, musí mít něco do sebe. Proto blogy typy "Kusovky, J.B...1D" a tak podobně...nečekjte s moji přízní...Nemám ráda blogy typu právě takovýhle celebritek a fotek, kdybych musela vybrat tak vážně ty celebrity jsou pro mě nejhorší! Prostě když přijdu na blog a na layoutu je Demi Lovato nebo Selena Gomez, zak se leknu schovám se a poslepu vypínám monitor abych to už nikdy nemusela vidět!

2. A JAKÉ ČLÁNKY TEDA.....?
Jaké články mám nejraději? Víte asi jsem ze staré školy, ale mám ráda prostě typické Deníčky, nebo něco s tvorby autora blogu. Třeba nějakou povídku...nebo tak podobně. Současně jakožto anime fanatik si ráda přečtu nějakou tu recenzi..proto každý blog co pravidelně navštěvuji musí být alespoň na jednu osminku naplněn anime...
Ale zůstala bych nejvíc u té tvorby a zážitků. Články mám ráda decentni není v nich potřeba něčeho typu: "-.-, *w*" a tak podobně...Co umím popsat slovy nevyjadřuji smajlíkem...! ;)
A umění autora je pro mě taky zásadní. Když autor na blog občas přihodí něco ze svého, jako třeba nějakou kresbu jsem jedině ráda....Plus mám ráda OSOBNÍ zdůrazňuji OSOBNÍ návody autora, nikoliv nějaké zkopírované. A když už jsme u toho kopírování...tak blogy a hlavně blogerry co kopírujou bych upálila!

3. VLASTNÍ LAYOUT?....
Řeknu to na rovinu. Pro mě vlastní layout není a nikdy nebyla ani nebude nutnost. Co je na tom, že si od někoho objednám layout? Když chci aby byl můj blog hezký tak musím mít hezký layout, protože už je takové zaryté pravidlo, že pokud nemáte hezký "lay" tak nemáte šanci uspět...Ano ono bohužel už je to tak...ael mě jde hlavně o kvalitu článků a ne o nějaký layout. Přiznám se, že si také objednávám layouty, protože z mojí výroby to většinou dopadá katastrofálně. Ano má něco do sebe mít vlastní layout, ale co je špatného an tom si objednat? Vážně lidi co chtějí aby měli na blogu všichni vlastní layouty nepochopím...

4. VZHLED....
Nikdy jsem neměla nějak zvláštně vybraný nějaký vzhled co by se mi na blozích líbil...Je na každém jaký chce mít vzhled, ale když přijdu na blog a na layoutu je nějaké anime nebo někdo z anime jsem jedině ráda...! :D Jinak popisky a tak podobně mi bylo vždycky jedno. Co ale nesnesu jsou takové ty rádoby grafičky co si vytvoří vlastní layout myslí si bůh ví jak není svkěly a ona je to krize. Přisnám se, že NESNÁŠÍM skutečně NESNÁŠÍM glitery! Jakmile přijdu na blog a první co na mě vybafne je jednorožes se řpytivými křídly tak reaguji stejně jako u blogů s celebritkami. Stejně tak jako...když je na pozadí stránky nějaký moře nebo něc takovýho a text nejde (někdy i záměrně) přečíst...Tak to už je v mém případě odepsaný úplně...

5. MILÝ A INTELIGENTNÍ VLASTNÍK
Ano myslete si o mě co chetem, ale ať je nějaký blog sebe navštěvovanější a sebe úspěšnější tak pokud nemá milého admina nebo admniku tak já končím! To co chci...nebo co si představuji pod tímhle pojmem je: Člověk co mě nebude odsuzovat, nebude se nade mne povyšovat, bude navštěvovat můj blog a číst moje články...to je jediné co požaduji. Už několikrát jsem zoušela přes svoji valstní vůli navštěvovat nějaké blogy, jen kvůli tomu, že měli hodně fanoušků a já jsem si myslela, že si tak taky nějaké fanoušky získám..., ale nevydržela jsem to. Jistí autoři tohohle blogu se nade mne takovým odporným způsobem povyšovali že to už nešlo vydržet a tak jsem s tím prostě sekla!

Tak takhle si já vybírám svoje oblíbené blogy, tady je pár odkazů na mé nejoblíbenější abyste věděli co je pro mě "favourite"
www.theunderland.blog.cz
www.otome.blog.cz
www.grafikk.blog.cz
www.bebesusenkyblog.blog.cz (bohužel už nekativní :( )
www.my-world-my-life.blog.cz
www.nejenfoto.blog.cz (bohužel už ho nestíhám tak často navštěvovat)
Tohleto jsou moje oblíbené blogy, kde skoro nikdy nevynechám návštěvu. Kdo má zájem dostat se taky na tento seznam musí splnit jen podmínky co mám (za)napsané v tomhle článku! :)



Death Note - recenze

28. listopadu 2012 v 20:54 | Erbanka |  Anime manga
Už je to sice nějakou dobu co jsem DN dokoukala, ale pořád je to moje nejoblíbenější anime...jsem do něj naprosto zamilovaná^^~ Plánuju re-watch, až se teda na počítač budou dát pouštět videa, ale do tý doby ta recenze postačí...:)

Dojem po první epizodě
Fámózní! Naprosto perfektní! Věděla jsem, že tohle anime stojí za to, ale až tolik jse vážně nečekala...Už jen začátek mě zaujal. Svět Shinigami a potom Ryuukův skok do světa lidí. Kde se příběh začal pořádně odehrávat...Jakmile se objevil Light anime nabralo úplně jiné obrátky. Začalo být tak napínavé a to jen v prvním díle. Naprosto perfektní, dokonalost! Potom byla epizoda vcelku poklidná, ale najednou jak Lighta přepadnul Ryuuk tak opět ta akce byla zpátky. Lightovy myšlenky se strašně moc stotožňovaly s těmi mými (což myslím, že nejsem jediná) Jen v prvním díle bylo tolik možných pocitů........A myšlenek. Začala jse hned nad vším přemýšlet...A když jsem viděla "V PŘÍŠTÍM DÍLE" tak jsem nemohla odolat...
Body: 10/10

Kresba
Ačkoliv mám obyčejně raději takové ty typické anime kresby tak tahleta je taky perfektní. Vlasy oči a všechno je tak jedinečné - mimo to Light je naprosto doknale stylizovanej, vlasy a vůbec všechno na něm v tom černým tričko s dlouhýma rukávama ho totálně žeru >:3
- ale to jsem odbočila. I pojetí je dokonalost sama! Prostě nějaké scény jsou tak reálné a jiné tak nereálné a to dohromady je perfektní dvojice...Celá kresba je bombastická...^^~ Ty záběry...jakoby "úhly" z kterých jsou nějaké scény vidět jsou....Ahhh nepopsatelně perfektní. Mimo toho L ♥♥♥ >:3 Do kterýho jsem až po uši zamilovaná je DOKONALEJ ty jeho nevyspalý oči a vlasy! Pane bože....Prostě fantastická boží super bomba...
Body: 10/10

Příběh
♥.♥ Perfektní. Příběh je dokonalej...stejně jako všechno na tomhle seriálu!! Jen první epizoda je dokonalá a horzně napínavá a zajímavá...A konec druhé epizody taky skvělej! A dialogy a zamyšlení co tam probíhají jsou super! Krom toho podívat se na příběh dvou geniálních mozků...a nevědět vlastně kdo z nich je záporák....Jestli ten co likviduje zločince a vraždí je, nebo ten co nechce aby byli vražděni ale přitom podporuje vzrůst zločinosti! Příběh je současně proplétan všemi možnými zápletkami. (SPOILER) A v momentě kdy Light ztratí paměť vlastně nevíte sami pořádně která bije, a jak se znova dotkne zápisníku najednou víte jak všechno bylo. Všechno je tak perfektně promyšlené dopředu jak kdyby to bylo nad myšlením normálního člověka...DO-KO-NA-LOST! ♥ (KONEC SPOILERU)
Body: 10/10

Dojem po posledním díle
Tak co byste ode mne asi čekali,že? :D Prostě perfektní. Dokonalost sama všechno zase tak dokonale propletené jak kdyby se v posledním díle odehrály rovnou 4 další díly. Naprosto jsem přestala vnímat realitu, a do toho ta nádherně perfektní kresba! Achhh...zamilovala jsem se^^~ (SPOILER) Nejdřív se mi vážně zdálo, že Light vyhraje a i když jsem ho nesnášela najednou jsem strašně moc chtěla aby vyhárl, najednou to užuž měl vyhrané a to že vážně o kousíček, ale jak najednou Near odhalil to co se vlastně připravovala a vyste o tom neměli ani tušení! Nejvíc se mi líbilo jak z těch figurek ztrhl ten zápisník a na něm bylo napsáno "FAKE" To byl tak dokonale perfektní záběr. V jednom záběru tolik pocitů a myšlenek, tolk zklamání vlastně jeden tenhle záběr zničil Lightovy celej život a celej jeho dokonalej novej svět! Perfektní. Stejně tak ty Lightovy šílený pohledy jako kdyby mu fakt ruplo v hlavě dokonalý....^^~ Ten jeho šílenej smích. A prostě všechno navíc závěr bylt ak Novelistickej prostě dokonalost :D (KONEC SPOILERU)
Body:10/10

CELKOVÝ POČET BODŮ:40/40

NĚCO VÍC: NEMÁM VÍC NEŽ CO BYCH ŘEKLA...TO ANIME PROSTĚ MILUJU JE MOJE OBLÍEBNÝ A NIKDY HOŽÁDNÝ ANIME NEPŘEKONÁ!



Romantic Story/Somedays on higschool 9. Část

27. listopadu 2012 v 20:35 | Erbanka
Tak dneska udělám výjmku a napíšu pro vás další RSSOH! :D Doufám, že jste rádi. A já vám moc moc moc moc děkují^^,protože jsem si všimla, že moje povídky RSSOH se u vás staly poměrně populární a to mě strašně moc těší^^ Tak doufám, že i s touhle povídku budu mít úspěch....


Ruce jsem měla zaťaté v pěst, byla jsem plná všemožných myšlenek a naděje....byla jsem odhodlaná zjistit co chce říct, jeho rty se začaly pozvalna hýbat a z úst mu začalo vycházet první slovo.........

...........

"Aniž bych..." řekl a nervózně si odddechl, už mi to začnalo pít krev! Aniž bych...aniž bych...pořád to opakuje, ale ni neřekne..
"A..." Křikl nahlas "T-to je přesně ono! Pros-prostě j-já neřeknu ti to ani teď. J-já ne-nejsem schopnej s tebou mlu-mluvit...p-protože.....vždycky ztratím řeč.."
Cože řekl? On má stejné pocity jak já..
"Vždycky tak zčervenám a začnu koktat, začnu se potit a jsem nervní, ale-ale-já chci se s teboz bavit..."
Saichi? To snad ne on má stejné pocity jak já...že by skutečně
"Seiko..." Vytrhlo mě z mého rozímání, Vrátila jsem se do reálného světa a všimla si jak mi Saichi mává rukou před hlavou, abych si ho všimla.
"Eh...jo...co.." Řekla jsem...
"Vnímala si mě?" Zeptal se mě s výrazem psích očí..
"J-j jas-jasně..." Začala jsem opět červenat.....pane bože....
"Seiko....," Řekl a odmlčel se "řek-řekni mi...."
Srdce mi začalo bít jako na poplach...jen pár takových slov a mě to úplně pobláznilo..
"Řekni mi......líbím se ti...?"
"Eh...eh....eh...." Úplně celá jsem zrudla...pusa se mi zrkoutila tak prapodivně, otřevřela jsem ji dokořán. Oči jsem měla vyjevené....nebyl na mě asi hezký pohled..
"Eh...no...vlastně....já..." Začal Saichi a mával před sebou rukama, jako že se nic nestalo. Bylo vidět jak zrdunul. Usmíval se....nebo se o to aspoň snažil měl tak neskutečně falešný výraz...
"J-j-j-j-já....e...ehehe......no...." Začala jsem se rukou nervózně škrábat ve vlasech..
"Je-je-jes..." Snažil se to zakecat, ale moc se mu to nedařilo byl celý červený stejně jako já.....
"Jes-jestli...nechceš odpovídat..."
"NE!" Skočila jsem mu ihned do řeči a varovně nastavila ruku STOP¨
"C-cože?" Zeptal se mě
"Ehehe.....no vlastně.....já.......jo.."
"JOOOO?" Zeptal se šokovaně, až mu brada málem zpadla.
"Joooo?" Teda....vlastně odpovědět mám že jo...."
"Jo...tááák...."
"Noooo..."
Takhle jsme se tam nějak dohadovali kvůli odpovědi......Ale nakonec jsem o nevydržela a zakřičela...
"MÁM TĚ RÁDA!"
Saichi zpozorněl....díval se na mě trošku s vlaštním výrazem hlavu měl mírně nakloněnou aby si mě líp prohlídnul....
"Jako koho?" Zeptal se mě....vypadal úplně mimo, jak kdyby se zeptal úplně automaticky...
"Jako koho???" Zopakovala jsem jeho otázku a dívala se přímo na něj...Jak jsem se pomalu přibližoval opět začal rudnou ve tvářích...
"Eh....noo....chtěl jsem tim říct........."
A hádání pokračovala, pořád jsme se nějak nemohli dohotnout oba dva jsme věděli co chceme slyšet, ale nešlo to říci. Ten jeden tomu druhému to nemohl říct. Stála se v té debatě střídaly výkyvy hlasu, nálad a červenání, pocení....nervózní oddechování, ale....k ničemu to nevedlo...A TO MĚ ŠTVALO! Chtěla jsem už sakra vědět ten výsledek...
"JESTLI MĚ MILUJEŠ?" Zeptal se spontálně Saichi. Úplně to zakřičela až se musel ohlédnout jestli ho někdo nesleduje....Byl celý červený stejně jako já....Koukali jsme se na sebe, málem zase oční kontakt přerušil, ale já to chtěla vydržet, chtěla jsem se na ěnj pořád koukat a doufala jsem, že on na mě taky. Byli jsme sice červení až za ušima, ale i tak jsme to chtěli vydržet. Začali jsme jaksi vzrušeně oddechovat, ale já jse to ignorovala...
"Sa-saichi..." Zašeptala jsem....
"N-no..?" zeptal se mě
"J-já ne-nevím..."
Pořád jsme se na sebe koukali...Najednou jsem cítila nutkání změnit polohu. Klekla jsem si, a opřela se rukama o zem..vlasy mi lehce padaly okolo hlavy...Co mám dělat? Je to na mě? Nebo na něm....
Ale.....už to nejde vydržet já dám mu pusu! Řekla jsem si v duchu... Užuž jsem nakláněla hlavu....ale Saichi se zvednul celý červený obrátil hlavu druhým směrem a řekl: "Už-už by-bysme měli jít..."
"J-jo..." Bylo mi tak trapně stala jsem zakryla si rukama pusu jak kdybych se bála že se jí něco stane. Koukala jsem se nervózně do podlahy. On mě nemá rád? Nemiluje mě? To snad ne!!! Proč by to jinak přerušival, už jsme se mohli políbit...
Saichi šel kousek přede mnou a taky se díval do země....Přišli jsme na schody. Tady se naše cesty měli rozejít, poněvadž prní podinu byl tělocvik a šatny byly pochopitelně odtělené.
Zastavila jsem se že už vyrazím. Nakročila jsem moje noha se dotkla podlahy, ale najednou se ozvalo..
"SEIKO!"
Otočila jsem se, ale viděla jsem jak se proti mě řítí Saichi..
"Co jééééééééééé?" Zakřičela jsem....Chtěla jsem uhnout, ale Saichi. Se mi náhle vrhnul kolem krku....Pustila jsem tašku na zem, a stála úplně v šoku jako opařená. Chtěla jsem aby tohle trvalo věčně, aby mi pořád visel na krku....bylo to tak příjemné cítit jeho teplé ruce jeho vlasy...jeho tělo....
ÁÁá jeho tělo...On se mě dotýká tělem došlo mi, při pomyšlení na tohle jsem celá zrudla...
Saichi mě pustil podíval se mi do očí...Nevěděla jsem co se děje...Najednou ke mě příbližil tak rychle hlavu...CO chce dělat? Myslela jsem si. CO che....? Moje myšlenky byly náhle pryč. Cítila jsem dotyk jeho rtů na těch svých. Měla jsem oči úplně otevřené...Ale moje pusa...moje pusa se spojila s tou jeho. On mě políbil, původně mi to bylo divné......ale nakonec.....Zavřela jsem oči a nechala se tím unášet. Bylo to krásné, tak jemné a sladké....chtěla jsem aby to tak zůstalo. Přišlo mi jak kdyby to byly hodiny....Saichi mě objal kolem hlavy a ještě víc se ke mě přitiskl stejně jako já...nechala jsem se tím unášet.....Tohle mělo trcat na věky...Ale najednou...
Slyšela jsem kroky někoho kdo se blížil...

To be continued



Romantic Story/Somedays on highschool 8. Část

26. listopadu 2012 v 20:39 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Koukali jsme na sebe tak jako nedávno...oba dva jsme byli nervózní, ona se ta scéna snad opakuje??

..........

Nevěděla jsem co mám dělat, dýchala jsem čím dál rychleji, byla jsem tak nervózní..Byla jsem naprosto mimo. Nevím proč, ale jakmile jsem se na Saiciho jen podívala rozbušilo se mi srdce a byla jsem jako zbavená všech smyslů. Koukala jsem mu na ty jeho krásné hnědé oči. Úplně jsm se v nich topila, byli tak nádhené hluboké...A jeho vlasy...taky dokonalost, jak mu tak roztomile padaly do obličeje, nedalo se tomu odolat. Měla jsem takovou chuť ho objemout, nebo ho jenom něžně políbit, ale........neštlo to. Teda možná šlo, ale v týhle situaci prostě ne....Nemohla jsem mu jen tak darovat svoje objetí, za ním stálo spousta jeho stoupenců a kamarádů...včetně těch největších mrch z naší školy, které po Saichim už nějakou dobu pokukavaly. Kdybych to udělal zrovna před tímhle typem obecenstva jsem si jistá, že bych nedopadla dobře..
Užuž jsem se chtěla zvednout na špičce té boty, abych se k němu jen naklonila, ale.....ale....nemohla jsem, jakoby jsem byla něčím přikovaná, samozřejmě ne doslovně, ale to ten můj stud! Proč se s lidmi neumím nromálně bavit....proč mi to dělá takový problém...ale vždyť u něj mi to nevadilo, proč najednou? Je to kvůli tolika hledícím? Nebo...? Já se v sobě přestávám vyznávat...! Nikdy jsem se sebou neměla takové problémy.., tak proč? Proč si přestávám rozumět.....jsem ním tak pomatená, naprosto mi zamotal hlavu.....
Když jsem se vrátial z tohohle přemýšlecí stavu, všimla jsem si, že Saichi úplně zrudnul...jakmile mu došlo že jsem to zaregistrovala, tak sklopil hlavu...Vlasy mu spadaly do obličeje...když jsem ho takhle viděla...srdce mi začalo bušit jako šílené.....Začala jsem se potit a ruka se mi třásla spolu s celým tělem....Okamžitě jsem takové zčervenala a odvrátila hlavu..
"S-Seiko..." Řekl nervózně Saichi, hlavu ke mě sice ještě neobrátil, bylo vidět, že se stydí...
"Eh.." Znervózněla jsem a otočila hlavu zpátky...
"J-j-já...." Pokračoval "Ch-chci..." Saichi se odmlčel. Všichni za ním zpozorněly začaly se ozývat citoslovce údivu..
Saichi nervózně polkl a rozklepal se mu hlas....
"J--j-j-j-j-j-jáá....ch-chci.." Saichi nedořekl, všichni byli tak udivení....ani já jsem pořádně nechápala co se děje.
Najednou zvedl hlavu, a se zavřenýma očima, s takovým tím nervózním výrazem celý zrudlý úplně spontálně zakřičel: "ALE TO JE JEDNO POJĎ!"
"Pojď? Ááááááá...!!!!!" Než jsem se stačila zeptat, už mě Saichi zatáhl za zápěstí a já se hnala za ním abych mu stačila....děje se úplně to co se stalo ráno, a potom došlo téměř k polibku bůh ví co se bude dít. Běžela jsem za Saichim. Ten ke mě pořád hlavu neobracel, bylo očividné že se stydí...cítila jsem jak se mu klepe ruka stejně tak jako mě....máme snad stejné pocity....? Co se to děje?
Přestávala jsem naprosto rozumět realitě, je teda tohle vůbec realita? Nebo není to jen sen? Přece stalo se toho tolik...a pořád je to jen jedno ráno.....!
Náhle Saichi pustil mou ruku, nevěděla jsem co se děje. Pořád jsem byla zmatenější a zmatenější...Protože jsem to nečekala, dopadla jsem tvrdě na padalhu, doslova jsem tam sebou kecla. Bolela mě kostrč, při tom pádu dolů jsem radši zavřela oči nechtěla jsem vidět co se stane. Cítila jsem tlak vzduchu ve vlasech...a najednou bác...Chytla jsem se rukou z hlavu abych se trochu probarala. Opatrně jsem začala otevírat oči. Ale hned jsem byla vyděšená. Polekaně jsem ustoupial do zadu, ale Saichi najednou...došel ke mě s hlavou svěženou, kolena položil na zem stejně tak se opřel dlaněmi. Koukal se na mě...měla jsem strašně polekaný výraz a do toho jsem byla celá červená...nevypadalo to asi úplně nejlíp.....Saichi, ael taky nebyl dvakrát normálně barevný. Měl úplně zardělé tváře a těma svýma očima se mnou navázal kontakt. Jak jsme tak n sebe koukali oba dva jsme víc a víc rudly...
Až to Saichi nevydžel a zase sklopil hlavu....
"J-já..L Řekl, zpozorněla jsem, a rázem byl můj ulekaný výraz pryč... Podívala jsem se na Saichi, byl očividně zklamaný..nechápala jsem co se děje....Změnil polohu. Kolena zvedl...položil si na ně ruce a do toho hlavu....odvrátil halvu ode mne...,ale viděla jsem tu jeho roztomilou stydlivou tvář...
"J-já to nedokžu..." Řekl tak naštvaně, ale zároveň sladce...
"Eh-eh....co-co nedokážeš?" Zeptal jsem se a naklonila k němu hlavu..
Otočil se proti mě, jakmile jsem viděla jeho výraz opět se mi krev vhnala do tváří. Protože měl halvu položenou v kolenách byli mu vidět jen ty krásné oči a vlasy..
"Ne-ne-nedokážu........se s t-tebou b-bavit..."
Najednou jakoby jsem se znovu narodila....Udivila jsem se a překvapeně pozvedla obočí....Myslela jsem si, že tenhle problém mám já...že by ho měl i Saichi...
"V-víš..." pokračoval " J-já chtěl bych se na te-tebe tak moc dí-vat..." Teď mi zčervenal celý obličej....tahle věta mě píchla u srdce, ale radostí..!
"A-ale ne-neumím to.....vždycky jsem si myslel, ž-že se umím s lidma bavit, ale...." Potom se zase odmlčel, začal červenat...hlavu ale odvrátil asi nechtěl aby jsem ho tak viděla....
"Najednou..." Pokračoval...jeho hlas byl tlumený tím jak měl hlavu zabořenou do oblečení..
"S-si při-přišla ty...a..a...a-a-a-..... j-já pro-pros-prostě...." Slyšela jsem jak se mu chvěje hlas....vypadalo to jak kdyby měl začít brečet...
"Ach joo..." řekl a chytl se rukou z hlavu "Prostě...ty....ty.....nedokážu se na tebe dívat, aniž bych.......aniž bych....."
Aniž bych....aniž bych...TAK CO CO? ŘEKNI MI TO SAICHI CHCI TO VĚDĚT. Ruce jsem měla zaťaté v pěst, byla jsem plná všemožných myšlenek a naděje....byla jsem odhodlaná zjistit co chce říct, jeho rty se začaly pozvalna hýbat a z úst mu začalo vycházet první slovo.........

To be continued


O.O Jako fakt?!.....

26. listopadu 2012 v 19:59 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
Dneska ráno mi přišlo, že je dnešek nějak podezřele super, samozřejmě jsem se nemýlila! Hned odpoledne se stalo něco...co se snažím nekomentovat s nadávkami, ale nic neslibuju!

Protože mám ráda literaturu, má mě rád i učitel na literaturu (ke kterému vzhlížím s respektem a úctou) tak se účastním jakéhokoliv recitovní. Když jsem se asi před 14 dny dozvěděla, že bude recitování pro ČSBZ (Český svat bojovníku za svobodu) neváhala jsem a recitování se účastnila. Báseň jsem hodně trénovala a potom co jsem ji recitovala na zkoušku, bylo mi zatleskáno i naším přísným učitelm, a ještě k tomu ěm pochváli před celou třídou....

Dneska se to, ale všechno změnilo. Na češtině nám bylo oznámeno, že dneska proběhne vypadávání, před recitováním na ostro. Čili dnes bylo to recitvání přímo pro ČSBZ a učitel, protože měl na jednu básničku třeba 4 lidi tak se rozhodl, že všichni mu zarecitují to co mají...a on z toho vybere toho nejlepšího. Cítila jsem se trochu v ohrožení, ale byla jsem si téměř jistá, že tu báseň získám...
No báseň jsem odrecitovala jak nejlépe umím všichni mi zatleskali. Potom šel na řadu kluk co měl stejnou báseň jako já..odrecitoval ji nikdo mu netlaskal yl to děs...
A učitel nakonec řekl: "Tuhle báseň bude mít David..." (Tak se jmenuje) všichni včetně mě byli poměrně v šoku...jako, že proč on a ne já...
Potom šla na řadu moje kamarádka, taky odrecitovala a báseň nezískala, stejně tak s dalším spolužákem!

ALE! Když se nad tím zpětně zamyslím tak je nutno vzít v potaz, že naše škola kde je ředitelka bývalá sportovkyně stejně tak její dcera, tkerá je ve škole zástupkyně. A její dcera (čili tedy ta zástupkyně) má na starost druhou třídu "A" My jsme "B" ! A její třída má samozřejmě vše možné výhody..A tak si myslím, že trochu zatahaly za nitky a řekly učiteli, že má vybrat i nějaké děti s áčka...Víte ono je to ještě tak, že rodiče žáků áčka si stěžují, že protože tento učitel nemá rád sportovce, tak že si na ně "ÚDAJNĚ" zasedl!

Potom co učitel odmítl mě jako recitátorku, která chodila recitovat naprosto všude řekl ještě: "Omlouvám se, není v tom nic osobího..." Mimo to na začátku celého tohohle řekl "Upozorňuji, že půjdou recitovat žáci předevšim pro REPREZENTACI školy..." Nevím jak to tedy je, ale zrovna na tohole učitele mi vůbec nesedne že by nás odmítnul...

Mimo to všechny co odmítnul byli 3 z naší třídy! A na 2 z těch básní dal áčáky a na tu mou šesťáka! Plus udělal to tak, že vyvážil poměr áčáků a béčáku, bylo tam z každé třídy po 3.. Šla jsem se tam potom na tu recitaci podívat, ty poslední tři básně (co byli: moje, kamarádky a kámoše...) všichni totálně zpletli! Učitel chodil s ruakma za zádama, a kroutil hlavu jako, že to byla celkem krize..

Nevím jak to teda je, ale tohle mi přijde jako nejpravděpodobnější možnost....protože v naší škole to tak žu hold asi bdue fungovat na věky, že áčáci (sportovní třídy) jsou boží, a my ostatní ať si to tam jako nějak dopřežijem!
.....Krom toho ještě bude další recitování tentokrát adventní...tam jsem se přihlásila taky, tak uvidím jak tohle dopadne. Myslím si, že na tohle recitování dal áčko a na ten advent (co je důležitější) dá nás...ale nevím no...bůh ví jak to pod rouškou naší školy vlastně je ;)



Romantic Story/Somedays on highschool 7. Část

25. listopadu 2012 v 20:31 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Straašně se omlouvám........>< Lidi, musela jsem prostě pozastavit, chtěla jsem si tak nějak oddechnout, ale za dnešek to všechno doženu....Tak za prvé dneska čekejte 2 díly RSSOH! :D Tak a hned tu mámte první!

Zvedla jsem se a odcházela.., ale najednou někdo mě chtl za zápěstí...Byla jsem udivená, ale neotáčela se.......
"S-seiko." Ozvalo se ze zadu, poznala jsem Saichiho hlas...
..............

Hleděla jsem před sebe....srdce se mi rozbušilo...dech se zrychlil, už jsem neměla svoje tělo pod kontrolou.....Celá jsem se třásla, jsem si jistá že to Saichi poznal. Nervózně jsem polkla, snažila jsem se aby to nebylo moc nahlas, ale marně. Co jsem měla dělat, měla jsem nakročeno abych odešla a i přesto, že mě Saichi držel tak lehce a jemně, nešlo mi vymknout se mu..Nevím proč asi jsem to sama nechtěla. Nevěděla jsem co mám dělat, to tady budeme takhle pořád stát.
Nakonec jsem se rozhodla, vykročila jsem kupředu. Sotva, že jsem došlápla nohou na zem už mě Saichi přitáhl za ruku zpátky k sobě.
"Seiko!" Zakřičel na mě nervózně. Jeho hlas mě píchl až u srdce. Vždyť já...já....mám takový divný pocti, jak kdyby se mi mělo rozkočit srdce.....je to...zvláštní takový horko sladký pocit. Znáte to ne? Jak se s někým chcete bavit, ale najednou se celý tak rozklapete,ž e nedokážete ovládat svou řeč a už vůbec né pohyby. Je to takový zvláštní pocit....jak kdyby se vám měla rozkoučit hlava, ale přitom vás hlava nebolí....je to....Je......Copak opravdu je to.....LÁSKA?
"Ehm.." Nervózně jsem kníkla a celá jsem zrudla při pomyšlení na tohle.....Hlavu jsem zklopila dolů...Nevěděla jsem co si Saichi myslí.....Coapk i Saichi mě.....m.....mi.....mi....
"Ááááá...." Zakřičela jsem a zčervenala ještě víc..všichni za mnou včetně Saichiho se podivili....sklopila jsem hlavu a měla jsem co dělat abych se tam nrozkřičela znova. Měla jsem tak udivený výraz, byla jsem sama sebou úplně zmatená...o co tu šlo....u žádného jiného kluka by mi nevadilo, kdybych na něco takového myslela,a le u nějto bylo jiné....Začala jsem přemýšlet...Všechno u něj bylo jiné: Mohla jsem se s ním bavit bez jakýchkoliv problémů, dokonce mě několikrát zachránil před trvdým upadnutím, a objal mě...a jak se ke mě naklonil....měli jsme rty tak blízko u sebe...to přece dělají......ti co spolu...chodí ne?! Ale Saichi je kamarád....ne...ne...ne počkat počkat! Zakrotila jsem hlavou a přemýšlela dál....Saichi není kamarád....on mám ho ráda..., ale trovna ne jako kamaráda...nikdy jsem moc kamarádů neměla, takže je tohle kamarádství.......? Nebo snad ne? A kdyby ne...co by to bylo? Já nevím sice pořádně co to kamarádství je, ale......ale......něco uvnitř mi říká, že tohle to určitě není......nebo se můj instikt plete...pletu se já...nebo...nebo... ale....ale ne počkat! Ach asi zmagořim! Tolik otázek a žádná odpověď, připadám si tak...zvláštně.....
"Seiko..." vytrhla mě Saichiho slova z mého rozímání. Chtěla jse se otočit, ale on mě pevně chytl za ruku...ny špičce boty jsem se otočila, a byla jsem mu tváří v tvář....Koukali jsme na sebe tak jako nedávno...oba dva jsme byli nervózní, ona se ta scéna snad opakuje???

To be continued


POZASTAVENÍ

24. listopadu 2012 v 22:11 | Erbanka
OZANMUJI ŽE POZASTAVUJI BLOG...NEVÍM NA JAK DLOUHO, ALE ASI DO PONDĚLÍ^^

Divadlo Broadway!

22. listopadu 2012 v 18:44 | Erbanka |  ♥ Diary ♥
Happy
Ano asi takhle nějak jsemv vypadala, když jsem se dozvěděla že jdeme na BROADWAY! V prních pár chvílich jsem si myslela, že jde o to v New Yorku, ale pak mi došlo že když je to jednodenní výlet tak to jaksi není zrealizovatelné!
Když jsme kvůli jednomu klukovi málem nešli, tak jsem, řekla třídnímu, že když chceme všichni jít tak proč kvůli nějakýmu "cyhtrákovi" nemůžem? Ten kluk to nakonec vzal tak jako, že půjde stejně si myslím, že mu šlo jen o to aby ho všichni přemlouvali...takvýhle lidi mi vážně lezou krkem..., ale jak již jsem řekla povedlo se a na představení jdeme...^^

DNES jsme tam teda byli..no ráno jaski absolutně klesnul můj kulturní dojem, z tohohle představení. Věděla jsem, že to bude muzikál ale už jenom to že se to jmenuje "Andílci za školou" mi přišlo takový...nesmyslný....Zkrátka a dobře až tak jsem se na to netěšila, ještě horší bylo, když jsem se dozvěděla, že jde o představení napsané Michalem Davidem a třešničkou na dortu bylo, že v tom měli hlavní tole 5Angels...Ale nechávala jsem chladnou hlavu...Konec konců je to Divadlo broadway takže jsme se tam strašně těšila, a nějaké něco mi to nesmělo pokazit...

Přišli jsme tedy do toho divadla...no a...První docela zajímavá věc bylo že s náme v sále byli nějaký mentálně postižený, což mě moc nepotěšilo, protože bych se na to představení ráda podívala v klidu. Ze začátku se mi to moc nelíbilo, bylo to takový to typický puberťácký představení, ale písničky v tom byly dobrý stejně tak jako nějaký hlášy. I když bych rozhodně radši viděla Hamleta nebo něco trošku víc...kulturního.....Ale co se dá dělat, aspoň jsme nedostali známky z fyziky :D


"To, co potřebuji..."

20. listopadu 2012 v 21:11 | Erbanka |  Téma týdne
Právě jsem se chystala psát nějaký adlší normální článke, ale nebyly nápady. Podívala jsem se na téma týdně a dostala jsem poměrně super nápad... asi ne moc originální, ale ráda o sobě píšu takové ty informačky takže...v tomhle článku napíši co si myslím, že potřebuji k životu a samozřejmě to zdůvodním..

1) Rodina
Proč? Rodina mě prostě drží při životě, jsou to lidi co mi dokáží pomoct a poradit, bez nich bych byla na dně..I když někdy o svojí rodině značně pohcybuji, vím, že pro mě chtějí jen to nejlepší. Prostě mě psychicky podporují...

2) Přátelé
Proč? Bez kamarádů bych nežila. Když je doma špatná atmosféra, můžu si zajít ke kamarádce na návštěvu a na celou tu atmosféru zapomenout. Muže mezi nimi být sama sebou a nemusím si na nic hrát! Podporují mě a hlavně VŽDYCKY a to zdůrazňuji VŽDYCKY mi zvednou náladu

3) Počítač
Proč? Počítač je prosě součást mého života, bez blogu a facebooku si pomalu ani život neumím představit. Na počítači se mužu dělit o svoje myšlenky, které by jinde mohly být odsouzeny (jako třeba tady) Můžu se na něm spojit s kamarády, kteří jsou momentálně na dovolené. Navíc na počítači můžu koukat na anime což je hodně důležitý :D (teda minimálně pro mě)

4) Televize
Proč? Myslím si, že televize je součástí život nás všech. Když mám špatnou náladu, počítač je obsazen a venku není hezky pustím si pár dílů Simpsonů a hned si připadám jak kdyby byl slunečný den^^ Dokáže mě odprostit od starostí každodenního života

5) Psaní
Proč? Psaní je prostě můj život! A vždy bude! Ve psaní můžu vyjádřit jak se cítím, můžu sit o zveršovat...můžu dělat cokoliv co chi, přenést svoje myšlenky na papír a nikdy je nikomu nemusím ukázat...Můžu se vyjádřit a to je pro mě nejdůležitější, zvláště v tomhle věkovém období ;)

6) Kreslení
Proč? Zbožňuji kreslení! Prostě vždycky jsem ho milovala a budu ho milovat! Oproti psaním v něm můžu táhnout štětcem jak se mi líbí. Nemusím tvořit obrázky konkrétní, ale i abstraktní. A jen několik tahů štětce mě dokáže vypumpovat, potom co si párkrá začmárám se hned cítím líp

7) Divadlo
Proč? To se ani nedá říct? Prostě na pódiu se cítím svá, jakmile něco hraji dokáži se do toho vžít nemusím nis předstírat nebo tak, divadle můžu naplno vyjádři svoje amoce a to třeba pod zámikou nějaké role, proto si vždycky vybírám role, se kterými soucítím

8) Anime
Proč? Taky to nemůžu popsat? Ráda si představuji že jsem anime postavička, ty jemné pohyby nádherné oči a procítěné emoce vlající vlasy a prostě to všechno, na první pohled jsem se do toho zamilovala. Dokonale jsem se do toho vžila a tak perefktně to dokáže vyjádřt moji náladu a můj život akorát v lehčích a hezčích záběrech

9) Fotografování
Proč? Není pro mě až tak váznamné, ale taky ho zbožňuji. Dokáže vyjádřit můj svět tak jak ho vidím já v obrazech...a to je to njdůležitější

....
Je toho samozřejmě ještě spousty, ale tohle je jen to nejdůležitější bez čeho bych se nikdy neobežla...

Doufám, že vám tento článek trochu pomohl mě lépe poznat..



Romantic Story/Somedays on highschool 6. Část

19. listopadu 2012 v 18:48 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Dopadli jsme velmi tvrdě...do rohu chodby...Držel mě za hlavu a okolo nohou....Ale tentokrát se na nás uíraly zraky všech přihlížejících..

"Ehhh...."
"Co to?"
"Seiko a...."
"Saichi...?"
Ozývalo se ze všech stran. Všichni na nás koukali, Saichi měl sklopenou hlavu stejně tak jako já. Byla jsem celá rudá, koukala jsem se do země. Na podlaze jsem si prstem krelila osmičky...nebylo to sice nejvhodnější, ale co jiného se dalo dělat? Podívala jsem se do Saichiho obličeje, měl v něm neskuteně bolestný výraz. Jakmile jsem ho zahlédla píchlo mě u srdce...takhle jsem ho ještě neviděla se tvářit...
Sebrala jsem všechnu odvahu a vstala! Stoupal jsem si na vlastní nohy, vylezla jsem z jeho teplé a jemné náruče...Dupal jsem lakovanýma botama, na ledovou podlahu. Ruce jsem zaťala v pěst. Zvládnu to! Řekla jsem si....Byla jsem připravená. Hlavu jsem sklopila dolů...vlasy mi padaly do mých smutných očí...Nechtěla jsem, aby lidí a hlavně Saichi viděli můj bolestný výraz. Z davu se ozýval podivný šum....lidé si něc šuškali.....Pusa se mi začala hýbat, nevěděla jsem jestli to ještě vydržím...Do očí se mi hnaly slzy! Dupla jsem nohou! A lavu nesměrovala k davu, vlasy mi padaly okolo obličeje...z očí mi vyhrkly slzy: "P-PROSÍM, NEBERTE TO NĚJAK JINAJ! TAKHLE JAK TO VIDÍTE, TAK TO NENÍ! J-JÁ NEMÁM SE SAICHIM NEMÁM NIC SPOLEČNÉHO, NE-NECHCI MU KAZIT JEHO POSTAVENÍ VE VAŠÍ SPOLEČNOSTI!"
"S-Seiko." Řekl Saichi....podívala jsem se na něj svýma uslzenýma očima...
"P-promiň." Řekla jsem bolestně..
S těmi slovy jsem se otočila na podpatku svojí boty a rozeběhla se vstříc chodbě. Lidé se za mnou dívali a cosi si šuškali...Běžela jsem. Kapičky mých slz létala vzduchem a měkce dopadaly na podlahu.
Slyšela jsem klapání svých bot. Začínala jsem být udýchaná. Ohlédla jsem se. Žádní lidé už za mnou nebyli, konečně jsem měla klid. Opřela jsem se o zeď. Byla jsem na pokraji veškerých svých sil...
Skácela jsem se na zem....opřela si hlavu o kolena a začala přemýčlet: Asi jsem se okolo Saichiho neměla vůbec motat, moje myšlenky na to, že by z toho mohlo být něco víc neměly smysl...On mě určitě jenom zahránil, je velkorysí a milý...udělal by to určitě pro každou dívku.....Proč jsem si myslela že....Moje myšlenky přerušilo dopadnutí mé slzy na zem. Začala jsem plakat, pokoušela jsem se aby nebylo slyšet mé vzlykání, ale moc mi to nešlo. Rukou jsem si utírala slzy, na svět jsem se dívala přes malé potůčky v očích, všechno jsem viděla rozmazaně.
"J-já," začala jsem uvažovat na hlas, ale můj hlas byl značně rozklepaný "chtěla jse aby o mne měl zájem, ale..ale on ho o mě neměl! Je tak oblíbený, nechci...nechci mu nic pokazit....nebudu se s ním bavit...tak to bude nejlepší..., ale přece co ten pokus o polibek, to jak se ke mne naklonil, to přece.....to by opavdu udělal pro každou....."
Zaslechla jsem kroky, někdo se ke mě blížil. Zvedla jsem hlavu, abych zpatřila původce těch kroků. Viděla jsem jen stín. Byl docela vysoký a blížil se ke mě...Za ním jsem zaslechal další kroky........Bylo mi to divné. Rychle jsem se zvedla abych odešla, aby si mě nikdo nevšiml, obličej jsem ještě mal plný slz...Zvedla jsem se a odcházela.., ale najednou někdo mě chtl za zápěstí...Byla jsem udivená, ale neotáčela se.......
"S-seiko." Ozvalo se ze zadu, poznala jsem Siachiho hlas...

To be continued