Prosinec 2011

Happy New Year

30. prosince 2011 v 23:07 | Erbanka
Drazí a milí návštěvníci mého blogu, ačkoliv já sama nemám Silvestr zrovna v lásce předpokládám, že vy ano, a proto (i jako minulý rok) píšu článek. Nevím možná ještě nějaký napíšu zítra večer, pokud se dobudu a počítač, možné to je, ale nejisté a proto píšu teď ;)
Co je vlastvě "Silvestr" zač?! Pro mnohé z vás je Silvestr osslava typu: "Ožerem se, zastřílíme" Bohužel tak Silvestr většinou vypadá, ale Silvestr je ve skutečnosti něco jiného. Jak jistě víte (doufám tedy, že víte) rok má 365 dní, a Silvestr je TEN poslední večer tohoto roku, proto by se podle mne, měl proít v duchu a pokoji, a né na nějakém večírku kde se všichni opijeme a pozvracíme. Každopádně e to na vás jak slavitý Silvestr, ale doufám,ž e si ho užíváte, já ano, a i když tento "svátek" nemusím jsem ráda, že je rodina pohromadě, nebo kamarádi (to je v celku jedno),ale i přesto, přeji vám hrozně lásky a štěstí do nového roku. A na závěr jedno prohlášení: "Mějme se více rádi než doteď, protože zetim je to hrozný!" ;)

Erbanka


Statistiky

29. prosince 2011 v 23:23 | Erbanka |  Noviny
Ahojky, tak už jsme tu spolu další rok, změnili jsme toho spoustu, a po novém roku bude spoustu dalších změn, ale na počest této výjmečné události jsem se rozhodla udělat tu pár statistik, prostě počty, kolik komentářů, kolik článků a takové ty věci!

STATISTIKY

celkem článků: 48
celkem komentářů: 171
Nejkomentovanější článek: Sníh=15 komentářů
Nekomentované články: ANKETA,Jogurty,Rady a typy,Mám kluka,Jděte do toho,
Nejdelší článek: Duchové
Nejpozději vložený článek: Nový rok, 31.12.2010 v: 23:59
Nejméně úspěšný měsíc: Září 2011
Nejúspěšnější měsíc: Listopad 2011
Nejčastěji používaná rubrika: Téma týdne
Nejméně používaná rubrika: Emily Strange
Největší náštěvnost: 105 lidí
Nejmenší návštěvnost: 10 lidí

Průměrná návštěvnost: 36 lidí

O BLOGU

Co je vlastně Erbančin blog zač??
Jednoho dne 26 prosince 2010 sedla jedna malá holka k počítači a při prozdání internetem narazila na stránky blogu, už několikrát měla blg založen,a le nidky se jí enpovedl proslavit, či dotáhnout do konce, řekla si,a le že té proklaté stránce dá ještě šanci a tak napsala název blogu a první článek, u prvního článku se moc komentářů neobjevilo, ale ona to nevzdávala a psala další články, a najednou se komentáře začali objevovat, každým dnem jich přibývalo i návštěvnosti, dívka byla šťastná a takové nadšení rpo věc ještě neměla, psala a psala a vyplatilo se to!
Tonto blog už prošel mnoho změnami, mnoho jinými žánri, jinými styly:
Holčičí,Teenagerovský,Literární
ale hlávní je že se stále drží ;)
Když jsem se téhle holky ptala co na svůj úspěch říká, jen poděkovala, sedla si k počítači a vzápětí na to napsala tento článek.....

Erbanka


STYL

28. prosince 2011 v 19:22 | Erbanka |  Noviny
Pořád se nemůžu s tím stylem nějak rozhoupat, chvíli chci ten pak tamten a pak tenhle, opravdu nevím, a proto nechám rozhodnout návštevníky blogu, prosím zahlasujte v anketě, o pár dnů později se dozvíte výsledky ;)
Dejte přidat komentář, a naleznete anketu ;)

Erbanka

PS: Dokud nebude zvoleno zaměření nebudu moci psát článk! pouze na téma týdne!

VÁNOCE, STYL

28. prosince 2011 v 19:15 | Erbanka |  Noviny
Ahoj ;) MOc se omlouvám, že jsem dloouho nepsala, ale přes svátky na počítač moc nechodím, každopádně vám chci (už obožděně) popřát krásné Vánoce ;)

PS: Začala jsem opět uvažovat o změně stylu a zaměření blogu, koukněte do ankety a hlasujte so chcete nejvíc ;) Díky

Erbanka

Schopný smrti

10. prosince 2011 v 21:35 | Erbanka |  Moje literární tvorba
Kratičká povídka co jsem napsala o nešťastné lásce, snad se bude líbit

Schopný smrti

Když venku zuřil mráz, byla jsem schoulena pod dekou se svým miláčkem, s hrnkem sitronového čaje jsme sledovali oheň v krbu, který nám dodával tepla, ale i bez kbu by jsme byli obejmutí teplem naši velké lásky. Náhle jsem si všimla, že Martin (můj miláček) je duchem nepřítomný, koukal se do stropu, slůvka nevydával, a oči jeho byli někde jinde
"Miláčku, je ti dobře?" Zeptala sjem se ho nesměle, neodpovídal, jen tak seděl s očima seměřenýma do stropu, kde nebylo nic ke sledování, zbystřila jsem a všimla sjem si, že se mu klepe ruka, bílá celé ledová, jak kdyby to nebyl TEN kterého jsem znala.
"Zalto, jsi v pořádku?" ptala jsem se ho nadějí že odpoví, chvíli mlčel náhle sklopil hlav dalu, a skápla mu slza, ne mou ruku. Nikdy jsem ho plakat neviděla, nevěděla jsem co se děje.
"Drahoušku, děje se něco?" ptala jsem se ho, pootevřel rty, očekávala jsem co promluví, sledovala jsem jeho rty: "Nic," řekl a podíval se na mě s úsměvem, poznala jsem, že úsměv je falešný "Jsem naprosto v pořádku." Řekl a obrátil hlavu zpět ke stropu. Chtěla jsem se k němu přitulit náhle se zvedl- a kráčel směrem pryč.
"Ka jdeš?" zeptala jsem se ho, a tiskla jsem nervózně deku na hruď
"Já…." Promluvil aniž by se otočil směrem ke mně "Já-už musím pryč!" řekl
"Kam?"
"Pryč," s tímto slovem sklopil hlavu oblékl se a bez dalšího slova odešel.

Znervózněla jsem, chvatně jsem vstala, a rozhodla se prozkoumat celý ům zda něco nenajdu vysvětlení jeho chování, krb a vánoční světlo přestalo být romanické, jako psychpatak jsem začala vyhazovat veškeré krabicce, kde měl fotky,deníky,diáře,citáy,básně vyhazovat na zem, na zemi se vše vysipalo, nepřestávala sjem, dál jsem pátrala. Nic jsem nemohla najít, koukal jsem na zem kde mezi našemi společnými fotkami jsem uviděla i malýý kousek papírů, na kterém bylo tužkou napsáno: Zuzano pro tebe jsem schopný i zemřit! (Zuzana moje jméno) přitiskla jsem papír k hrudi, jako bych očekávala, že ucítím ještě více jeho lásku, zavřela jsem či, a asi 30 sekund ani nedutala, slza mi začala stékat dolů po tváři, v nitro té lásky, jsem nedokázala udržet oči suché, když jsem je otevřela byla jsem zaslepena slzami, mezi všemi útržky jsem nalezla jakousi fotku Martina s nějakou černovlasou krasavicí, otočila jsem ji na ftce se ze zadu psalo: Martine ty jsi moje jediná láska, tvoje Noemi =*
Zděsila jsem se kdo je to ta Noemi, Martin vypadal na fotce úplně stejně jako teď, takže nebyla stará, když tu jsem venku uslyšela nějaké kroky, lekla jsem se, jen ve spodím prádle jsem se běžela podívat k oknu co se děje, stál tam Martin a s ním ta jeho Noemi, rozplakala jsem se, upadla jsem na zem, v záchvatu slz, nevěděla jsem zdali brečím smutkem-Že hosztrácím, či vzteky- Že mě podvádí, ale jedno vím jist nevydržela jsem to, naštvaně jsem s uplakanýma očima vstala vzala všechny jeho krabice, plné těch "romantických" básní, a fotek a papírk do rukou, třása jsem se nevěděla jsem zdato chci udělat, před dveřmi jsem se zastvila, pramínky vlasů mi spadly do obličeje, chvíli jsem jen tak stála a nevěděla zda to chci udělat, náhle se mě,a el zmocnil vztek otevřela sjem dveře (byl mi ejdno,že jsem ěmla jen spodní prádlo) držela jsem v ruce jeho krabice, Noemi a Martin se mne lekli, Martin začal křišet co dělám,a le já jsem ho ppřekřičela, se slzami v očích sjem řvala:
"Padej! Vem si ty svoje nepravdivý vzkazy, o lásce, i fotky, a všechno vem si to a vpadni!" vyhodila jsem jeho krabice do sněhu, veškerévěci v ních byli pokryty mími slzami, Martin si klekl na zem, a řekl: "Ty slzy jsou jediná vzpomínka na ni!" Zklopil halvu a rozplakal se, sledovala jsem to, ale byla jsem zaslepena vztekem, Noemi k něu přiběhla a začalo ho utěšovat, Martin ji, ale odstrčil až spadla do sněhu, Martin na ni něco křičel, a plakal u toho, pak začla utíkat, Noemi tam takhle ve sněhu zmrzlá seděla asi 15 minut, pak se zvelda a začla házet kameny okolo sebe se slogamem:
"Skur*ená láska!" Pak utekla, šla jsem si lehnout na gauč plakala jsem ani nevím jak se mi podařilo usnout,a el povedlo se to.
Příští ráno jsem vstala, vzbudilo mě zvonění telefonu, zvedla jsem hoa ozval se hals mé kamarádky
"Slyšela si to?"
"Co?"
"TO s Martinem?"
"O tom hajzlovi se mi nesmyňuj!"
?Ne počkej!"
"Co je?"
"Dnes ho našli mrtvýho v pokoji, prostřelil si hlavu!"
"Cože?" řekla jsem a rozplakala jsem, hystericky jsem začla křičet:
"On se zabil? Proč Kdy kde?"
"TO nikdo neví!"
"Pane bože!"
"Jenom se ví jedno."
"Co?"
"V ruce měl vzkaz kde se psalo: Pro tebe jsem schopný i zemřít. Nikdo neví proč se to tam psalo!"
Pustila sjem sluchátko telefonu na zem, stála jsem nic neříkala, rozklepala jsem se, a bez dalšího slova upadla na zem. Jediné co si pamatuji bylo
"Zuzano jsi tam?" které se ozývalo ze sluchátka telefonu.

Erbanka


Erbanka

6. prosince 2011 v 16:22 | Erbanka |  Noviny
Tak jo, něktěř mě možná znáte osobně, takže vy nepište žádné komnetáře, ale podle mého slohu, a celkově blogu, na kolik let byste mě typli?
Děkuji za všechny pěkné i nepěkné odhady ;)

Erbanka

Pod maskou

5. prosince 2011 v 21:01 | Erbanka |  Téma týdne
Když jsem projížděla po hlavní stránce blogu, minulý a předminulý týden sje byla: Tématem týdne, velice zklamaná, témata příliš oteřené, nikdy k zamyšlení,no promiňte mi, ale co se dá spát ta néma: "Hon na čarodějnice"? No pořád to samé, a témata týdne jso od toho aby kdo ukázal jak to bere on, co se mu vybaví když se nad tím zamyslí, a čtenáři pak napíší svůj názor.
Nic méně, ale jděme k tématu, rozhodla jsem se k tomuto tématu napsat krátkou povídku:

Pod maskou
Píše se rok 2011 měsíc prosinec. Nedávno začal advent, vánoční pohoda se,a le na rušné městské ulici okamžitě ztrácela, přes tmavé kamené silnice projížděla auta, chodník byl namrzlý, stromy se shýbaly až k vaší hlavě, jakoby se vám snažili něco sdělit, když jste odstoupili a podívali se, vhánělo to až slzy do očí, že tohle mábýt adventní týden, a vlastě proč to není jako za starých časů? Proč se nemůžeme sejít někdo u kru s hrnkem horkého čaje, zazpívat si koledy? Vždyť to jde, ale svět se změnil s každým "údajným pokrokem" se dostáváme dále a dále od našich kořenů, když natáhente ruku, co chytnete? Nic, nikdy nic nechytnete, jen prázdnotu a tmu, jste sami nikdo vás nikdo nepodrží, to je jisté situace, člověka co se schovává pod maskou veselho úsměvu, ale od vrásek radosti maska pomalu praská, kam se dá utéci? Co mám dělat? Ptají se sami sebe, ale vědí že odpovědi se jim nedostane, co se světem děje, rpoč je v šedém sákalu, proč se to nedá změnit? Proč to nejde jako na fotoaparátu přepnout s šedého efektu na barevný?? Proč se tomu bojíme postavit? Pro už někdo něco nedělá? Lidé od těchto problému utíkají do svého světa, kde je vše ideální a podle jejich představ, neděláte správně!!! Přestaňte se už schovávat!
VYLEZTE Z MASKY, KTERÁ SE STEJNĚ POSTUPEM ČASU ROZTŘÍŠTÍ, PŘESTAŇTE SE SCHOVÁVAT A NĚCO DĚLEJTE, VÁŠ ŽIVOT SI ŘÍDITE VY SAMI A NIKDO JINÝ, TOHLE JE VÁŠ ŽIVT, NEBOJTE SE S TOHO VYLÉZT A ŘEKNĚTE: "UŽ NEHODLÁM BÝT POD MASKOU!"

Erbanka

Douám, že vám můj článek dodal trochu odvahy! ;)